#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Švýcarsko se obchodně spolčuje s Čínou. Nová dohoda o volném obchodu obou zemí může poškodit ekonomiku EU i Česka

20. srpna 2026

Švýcarsko se v době rostoucího obchodního napětí mezi Čínou a Evropskou unií vydává přesně opačným směrem než Brusel. Bern a Peking dokončily jednání o zásadním rozšíření dohody o volném obchodu. Modernizovaná dohoda má podle nynější struktury obchodu zajistit bezcelní přístup pro 99,8 procenta švýcarského vývozu do Číny, zatímco dosavadní dohoda se vztahuje zhruba na polovinu švýcarského exportu.

Švýcaři se tak svým způsobem ekonomicky spolčují s Čínou právě v době, kdy se vztahy Pekingu s Evropskou unií komplikují. Neznamená to, že by se Bern geopoliticky stavěl na čínskou stranu. Spíše pokračuje ve své tradiční pragmatické politice: pokud se velcí mezi sebou přou, malá neutrální ekonomika se snaží z jejich sporu vytěžit maximum.

Čína je už nyní třetím největším obchodním partnerem Švýcarska po Německu a Spojených státech. Vzájemný obchod vzrostl z 31,7 miliardy franků v roce 2015 na 51,2 miliardy franků loni. Čína je významným odbytištěm švýcarské chemie, farmacie, přesných přístrojů a hodinek. Nová dohoda se navíc netýká pouze cel, ale také služeb, digitálního obchodu, pravidel původu či usnadňování obchodu.

Pro Švýcarsko může být dohoda mimořádně výhodná právě kvůli zhoršování obchodních vztahů Číny s Evropskou unií. Čím více překážek si Brusel a Peking vzájemně postaví do cesty, tím cennější bude švýcarský bezcelní přístup. Výrobce z EU může čelit clu nebo jiným obchodním bariérám, zatímco jeho švýcarský konkurent nikoli.

To může mít dopad také na Českou republiku. Český vývoz zboží do Číny podle dat ČSÚ dosáhl v roce 2025 takřka 51 miliard korun, takže Čína představovala šesté největší odbytiště tuzemského vývozu do zemí mimo EU. Česká ekonomika je navíc mimořádně průmyslová a v některých oblastech, například ve strojírenství, elektrotechnice či přesných a zdravotnických přístrojích, mohou čeští a švýcarští výrobci soutěžit o stejné čínské zákazníky.

Ještě významnější může být nepřímý dopad přes Německo. Německo je zdaleka nejdůležitějším odbytištěm českého zboží. Tuzemské podniky jsou hluboce zapojeny do německých a dalších evropských průmyslových dodavatelských řetězců. Pokud tedy evropské firmy kvůli obchodnímu střetu s Pekingem ztratí část čínského trhu ve prospěch švýcarských či jiných konkurentů, pocítí to také jejich čeští subdodavatelé.

Švýcarsko tudíž v éře rostoucího protekcionismu rozehrává pragmatickou hru. Jeho původní dohoda s Čínou platí od roku 2014 a byla vůbec první čínskou dohodou tohoto druhu s ekonomikou kontinentální Evropy. Nyní ji Bern výrazně prohlubuje.

Zatímco velké ekonomické bloky mezi sebou stavějí bariéry, Švýcaři se je snaží bourat. Čím více se bude obchodní konflikt Evropské unie s Čínou vyostřovat, tím více na něm může Švýcarsko vydělávat. A část tohoto zisku může vznikat na úkor evropských, tedy také českých výrobců.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře