Stát má nadále strukturálně příliš vysoké výdaje vůči příjmům
Státní rozpočet je po prvním pololetí v nominálně horší kondici než loni i předloni. Schodek 183,6 miliardy korun sám o sobě ještě neznamená, že stát celoroční plán 310 miliard korun nutně nedodrží. Ministerstvo financí správně připomíná, že pololetí bývá u státní kasy tradičně slabší, protože část výdajů se předfinancuje a příjmy se ve větší míře dostávají do rozpočtu až ve druhé polovině roku. Přesto by vláda neměla červnový výsledek zlehčovat.
Podstatné je, že deficit je meziročně vyšší o více než 31 miliard korun. Příjmy sice rostou, ale nestačí držet krok s výdaji. Rozpočtové inkaso táhne růst mezd, vyšší pojistné a také peníze z Evropské unie, včetně Národního plánu obnovy. Po očištění o změny v rozpočtovém určení daní a o odeznívání daně z mimořádných zisků je patrné, že ekonomika rozpočtu pomáhá více než v předchozích slabších letech. Problém je, že výdajová strana tuto pomoc rychle spotřebovává.
Výdaje rostou zejména kvůli sociálním dávkám, důchodům, platbě za státní pojištěnce, odvodům do rozpočtu EU, platům ve veřejném sektoru a také investicím, především v dopravě a obraně. Část těchto položek má racionální vysvětlení. Důchody se valorizují podle zákona, obrana je politickou i bezpečnostní prioritou, investice do infrastruktury jsou žádoucí. Jenže součet těchto zdánlivě obhajitelných položek vytváří dlouhodobě neobhajitelný schodek.
Červen proto ukazuje hlavní český fiskální problém: stát má strukturálně příliš vysoké výdaje vůči příjmům. Nejde o jednorázový výkyv, který by šlo svést pouze na časování plateb, rozpočtové provizorium nebo evropské fondy. Jedná se o varování, že konsolidace veřejných financí zůstává nedostatečná.
Vláda může argumentovat, že část nynějšího schodku se v druhé polovině roku opticky zlepší. Například předsunutá platba za státní pojištěnce se má později zúčtovat. To ale nemění podstatu věci. Český rozpočet je i v době ekonomického růstu stále hluboko v deficitu. Jestliže stát nedokáže výrazně snižovat schodek ani v období, kdy roste zaměstnanost, mzdy a spotřeba domácností, bude mít mnohem menší prostor ve chvíli, kdy ekonomika znovu zpomalí.
Pololetní výsledek tedy není havárií státní kasy, ale je nepříjemným testem reality. Ukazuje, že vyšší daně, růst mezd ani evropské peníze samy o sobě české veřejné finance neuzdraví. Bez tvrdší kontroly běžných výdajů, reformy mandatorních položek a omezení politicky líbivého přidávání zůstane rozpočet závislý na dluhu. A dluh je jen odložená daň, kterou zaplatí domácnosti a firmy v budoucnu.
Hospodaření státního rozpočtu za první měsíc roku 2026 vykazuje přebytek 32,4 miliardy korun. Nominálně jde o nejvyšší lednový přebytek od... více
Ve státním rozpočtu na rok 2025 tak mohou chybět desítky miliard už jen kvůli slabšímu růstu. Češi si stále „připadají chudí“,... více
Češi totiž mají citelně vyšší čisté výdělky než Poláci, aniž by to stav české veřejné kasy zhoršovalo. Vláda vsadila na... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
