Za nejpravděpodobnější schodek státního rozpočtu na rok 2027 lze považovat částku kolem 360 miliard korun. Pokud ministerstvo financí dnes oznámí deficit 370 miliard nebo vyšší, půjde o negativní překvapení. Naopak výsledek kolem 350 miliard či níže by byl relativně příznivý.
Při hodnocení návrhu ale nebude stačit sledovat pouze číslo schodku, které se objeví v titulcích. Český stát může totiž v příštím roce potřebovat získat na trhu podstatně více nových peněz, než kolik bude činit samotný deficit státního rozpočtu.
Nejvýraznějším příkladem jsou Dukovany. Pokud stát poskytne na financování nových jaderných bloků přibližně 33 až 34 miliard korun formou návratné finanční výpomoci a tato částka nebude započítána do hotovostního schodku, může být rozdíl značný. Při oficiálním schodku 360 miliard korun by se širší potřeba nového státního financování mohla pohybovat kolem 393 až 394 miliard.
Bylo by ovšem účetně nepřesné označovat takovou částku automaticky za „skutečný schodek“. U Dukovan stát peníze pouze neutrácí, ale získává proti nim finanční pohledávku. Z hlediska veřejnosti a investorů je však důležité něco jiného: stát musí i tyto peníze někde získat. A pokud je nebude mít z jiných zdrojů, může kvůli nim vydávat další dluhopisy.
„Titulkový“ schodek tak může poskytovat příznivější obrázek, než jaký nabídne pohled na celkovou potřebu státního financování. Právě tu budou bedlivě sledovat investoři na dluhopisovém trhu. Vyšší emise českých státních dluhopisů mohou při jinak stejných podmínkách vytvářet tlak na jejich výnosy, a tím následně zdražovat další obsluhu státního dluhu.
Rozdíl mezi schodkem 350 a například 380 miliard korun proto rozhodně není kosmetický. Čím více si stát půjčí dnes, tím větší úrokovou zátěž vytváří pro rozpočty dalších let. Česko už přitom nemůže počítat s mimořádně levným financováním, jaké mělo před pandemií v období nulových či záporných evropských úrokových sazeb.
Pomyslnou hranici, od níž lze považovat schodek za výrazně nepříznivý, představuje zhruba 370 miliard korun. Schodek této velikosti by byl velmi vysoký zejména proto, že česká ekonomika není v hluboké recesi. Naopak deficit kolem 350 miliard by vzhledem k rostoucím výdajům na obranu a dalším investičním potřebám představoval relativně příznivější variantu.
Ještě důležitější než samotná výše schodku ale bude jeho struktura. Je zásadní rozdíl, zda stát vytváří vysoký deficit kvůli infrastruktuře, energetice a obraně, tedy výdajům s potenciálem přinést budoucí ekonomický užitek, nebo zda se dál rozevírá mezera mezi běžnými příjmy a běžnými výdaji.
Proto bude po zveřejnění rozpočtu nutné hledět za titulní číslo. Pokud ministerstvo financí oznámí například deficit 360 miliard korun, nemusí to znamenat, že stát potřebuje nově financovat pouze 360 miliard. Po započtení operací stojících mimo samotný schodek může být reálná potřeba peněz citelně vyšší. A právě ta nakonec rozhoduje o tom, jak rychle poroste český státní dluh a kolik za něj budou budoucí rozpočty platit.
Zákonný limit nebyl podle ministryně financí Schillerové splněn poprvé po 16 letech Fialova vláda nakonec loni hospodařila s výrazně vyšším... více
Zůstává ovšem otázkou, zda by tomu tak bylo i nebýt zářijových povodní Hospodaření státního rozpočtu skončilo v listopadu deficitem ve výši... více
Zatím se tak naštěstí nezdá, i proto, že zasažená města jako Opava či Ostrava hospodaří přebytkově, přičemž miliardy na účtech... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
