#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Proč Roman Šmucler bojuje za české bílé

16. června 2008

Kvalita chrupu nerozhoduje jen na trhu s koňmi, nýbrž i na trhu s lidmi – s lidskou pracovní silou. Loňská studie Sherry Gliedové a Matthewa Neidella z Kolumbijské univerzity, uzavírá, že děti, které v USA vyrůstaly v lokalitách s fluoridovanou pitnou vodou, se v dospělosti dočkaly zhruba o čtyři procenta vyšších mezd. Fluoridace vody totiž přispěla k menší kazivosti chrupu, což pak vyústilo ve vyšší úspěšnost při pracovních pohovorech. Autoři studie se zaklínají, že se efekt podařilo dobře izolovat a že tedy čtyři procenta platu navíc má skutečně na svědomí thymolinový úsměv.

Zmíněný efekt je nejvíce patrný u žen s nízkým socioekonomickým statutem. Například zvýší-li černošská dívka během prvních pěti až sedmi let života (kdy je dobrá péče o chrup zásadní pro zdraví čtyř předních „dospěláckých“ zubů – nejviditelnější komponenty úsměvu) konzumaci fluoridované vody o deset procent, může v dospělosti počítat s jedním dolarem navíc na každou odpracovanou hodinu. Efekt lze ale vystopovat i jinde: ve čtyřicátých letech se mnozí branci nedočkali odvodu – pohořeli na pomyslném „trhu s armádní silou“ – z důvodu chybějících zubů, edenteulismu, jak si všímá americká analýza zdraví veřejnosti z roku 1941.

Snad i proto, aby v dalších konfliktech nešlo získat „modrou“ jen tak za nemocný chrup, začalo se roku 1945 v Grand Rapids ve státě Michigan s fluoridací vody. Fluor se do v veřejné vodovodní sítě začal přidávat v různých městech různě – v Dallasu roku 1966, v San Antoniu až teprve před osmi lety. Právě tyto rozdíly ale ekonomům umožnily dobré srovnání a výpočet vlivu na mzdy.

Mánie fluoridace postihla i Českou republiku, má tu však vrchol dávno za sebou. Na sklonku roku 1988 se od ní upustilo. Možná z důvodu obav pohlavárů o zdraví obyvatelstva (fluor sice prospívá chrupu, v přemíře prý ale způsobuje rakovinu, deformace novorozeňat či snížení inteligence poškozením mozku dětí), spíše ale z důvodu ekonomických. Přece jenom to něco stálo.

O „revival“ fluoridace dnes usilují někteří stomatologové, třeba bývalá ikona televizního pořadu Tabu Roman Šmucler. Argumentuje bělobou a zdravím dětského chrupu. Jelikož vstupujeme do éry globálních přesunů pracovních sil, lze – po přihlédnutí k řečené studii – argumentovat i lepšími vyhlídkami českých dětí na americkém trhu práce.

Týden, 9.6.2008, aktualizováno

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře