#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Proč je vzduch zadarmo

23. června 2008

Vzduch potřebujeme k životu s každým nadechnutím, sebekrásnějším diamantem se ani nenajíme. Přesto je každý doušek vzduchu zadarmo, kdežto jediný drahokam může být nedozírné ceny. Vdechnutý vzduch nemá hodnotu, přestože je životně důležitý, nějaký kus kamene je zato hodnotný až běda. Proč?

Záleží, jak se na vzduch díváme. Klíčové je množství. Veškerý vzduch na Zemi má nekonečněkrát vyšší hodnotu než veškeré diamanty na téže planetě. Hodnotu vdechovaného éteru sráží na nulu jeho nepřeberné množství. Potřebu každičkého nadechnutí můžeme vždy uspokojit vícero doušky, z nichž máme na výběr. Je-li jistý doušek zasviněn nezměrným puchem, zadržíme dech, a plíce opět zapojíme až o několik krůčků dále. Je-li třeba udělat těch krůčků více, než na kolik stačí kapacita plic, vdechneme holt svinstvo. Nepojdeme. Svůj blahobyt nezvýšíme žádným konkrétním douškem vzduchu, jelikož každý je zpravidla nahraditelný jiným. Protože žádným konkrétním douškem nezvýšíme blahobyt, dodatečný užitek z doušku vzduchu je nulový, a tudíž je nulová i hodnota. Hodnota každého statku, jak říkají ekonomové, je totiž odvozena od zvýšení blahobytu – od mezního užitku –, jehož se nám dostává uspokojením potřeb, které plyne z jeho užití.

Toužíme-li po drahokamu takové barvy, lesku i velikosti, že jich je na celém světě jenom pár, víme, že náš blahobyt bude zásadně zvýšen vlastnictvím takového statku. Naplníme si potřebu, jež sice není přímo biologická, život nezachrání, nýbrž lidská – potřebu být výjimečnými, obdivovanými, cítit se mohovitě, tedy zajištěně. Zároveň víme, že takové statky – právě proto, že dodávají pocit výjimečnosti – neleží na každém rohu, že jsou velmi obtížně nahraditelné, mnohdy ani to ne. Získáme-li takový statek, zvýšíme opravdu zásadně vlastní blahobyt: niterné tužbě – jakkoli třeba pomíjivé – bude učiněno za dost. Za takto velký, drahokamem dodaný užitek, tedy za tak velkou hodnotu, jsme ochotni platit nesmírné sumy.

Zasáhne-li osud, ocitneme-li se třeba v sutinách, z nichž dýchatelný vzduch mizí jako pára na hrncem, ten drahokam bychom zas zatraceně rádi směnili za pár doušků éteru.

Ano, zdá se to všechno prosté, jasné. Zcela precizně, do detailu to popsal až Eugen Böhm Ritter von Bawerk, brněnský rodák a brilantní národohospodář rakouské školy, teprve v roce 1886. Česky jeho dílo Základy teorie hospodářské hodnoty statků vyšlo až v roce 1991. Poučné čtení!

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře