Délka života průměrného Čecha narostla od roku 1989 o zhruba 8 let
Předtím za 36 let komunismu to bylo zhruba jen o 4 roky Délka života obyvatel České republiky – naděje dožití... více
Jde až o 80 tun oxidu uhličitého na osobu
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
U ročníku 1940 jde o období let 1940 až 1964, u ročníku 2000 o roky 2000 až 2024. Při použití běžných národních statistik teritoriálních emisí připadá na prvních 25 let života člověka narozeného v roce 1940 přibližně 194 tun CO₂. U člověka narozeného v roce 2000 jde o zhruba 266 tun CO₂. Rozdíl tedy činí asi 72 tun, tedy přibližně 37 procent.
Tento základní výpočet ale nezahrnuje mezinárodní letectví a námořní dopravu, které se v obvyklých národních emisních statistikách nepočítají jednotlivým státům, nýbrž globálnímu součtu. Po jejich zohlednění se bilance ročníku 2000 mírně zhoršuje, protože dnešní mladá generace vyrůstala v době masového létání, levnější zahraniční turistiky, globalizovaného obchodu a dovozu spotřebního zboží z velkých vzdáleností. U ročníku 1940 byla mezinárodní osobní letecká doprava v prvních 25 letech života zanedbatelná a zahraniční spotřeba i dovoz zboží byly nesrovnatelně menší.
Přesné započtení mezinárodní dopravy je však metodicky obtížné. U letectví lze nověji pracovat s odhady emisí podle země odletu, dostupné jsou ale až pro poslední období. U námořní dopravy je přiřazení ještě složitější, zvláště u vnitrozemské země, jako je Česko. Část emisí z lodní přepravy se do české uhlíkové stopy promítá nepřímo přes dovoz zboží, například elektroniky, oblečení či dalších výrobků ze zámoří. Nejde tedy o emise vzniklé na českém území, ale o emise spojené s českou spotřebou. Závěr se tím ovšem nemění. Ročník 2000 má za prvních 25 let života vyšší uhlíkovou bilanci než ročník 1940, a pokud se do ní zahrne mezinárodní doprava, rozdíl se spíše ještě zvětší. Místo přibližně 72 tun může jít orientačně o rozdíl nejméně 75 tun CO₂ na osobu, podle šíře započtení letectví, lodní dopravy a emisí spojených s dovozem zboží.
Nižší údaj u ročníku 1940 neznamená, že tehdejší ekonomika byla šetrná ke klimatu. Prvních 25 let života této generace zahrnovalo druhou světovou válku, poválečnou obnovu a teprve postupný náběh těžké industrializace. Země byla chudší, lidé méně cestovali, méně spotřebovávali a ekonomika byla méně propojena se světem. Pozdější poválečný rozmach průmyslu už ale stál hlavně na uhlí a energeticky náročné výrobě.
Ročník 2000 se naopak narodil do výrazně bohatší společnosti. Jeho prvních 25 let života provázely vyšší spotřeba domácností, automobilová doprava, letecké cesty, dovážená elektronika a oblečení i rozsáhlejší mezinárodní obchod. Současně však platí, že české emise na obyvatele po roce 1990 dlouhodobě klesaly. Kdyby k útlumu části těžkého průmyslu, modernizaci energetiky a vyšší efektivitě nedošlo, byl by rozdíl mezi ročníky 1940 a 2000 ještě větší.
Srovnání proto ukazuje dvojí skutečnost. Dnešní mladí lidé vyrůstali v čistší a technologicky vyspělejší ekonomice než generace jejich prarodičů. Zároveň ale žili v mnohem bohatším, spotřebnějším a globalizovanějším světě, jehož uhlíková stopa se zčásti přesunula za hranice země. I proto je jejich kumulovaná uhlíková bilance za prvních 25 let života vyšší než u lidí narozených v roce 1940.
Předtím za 36 let komunismu to bylo zhruba jen o 4 roky Délka života obyvatel České republiky – naděje dožití... více
Regulované platby za plyn vzrostou dle úředního návrhu až o 15 procent, zdražení dopadne hlavně na ty, kteří si cenu... více
Regulované platby za plyn vzrostou dle úředního návrhu až o 15 procent, zdražení dopadne hlavně na ty, kteří si cenu... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.