#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Manželský úmor i humor velikánů ekonomie

1. července 2010

Manželky jsou ekonomům inspirací a někdy třeba i (ne zrovna vítaným) důkazem platnosti jejich teorií. Zatímco manželčina hra na klavír inspirovalaFrederica Scherera z Harvardu, aby z ekonomického hlediska zkoumal velikány vážné hudby, Robert Lucas z Chicagské univerzity by byl zřejmě nejraději, kdyby se jeho vlastní teorie racionálních očekávání u (ex)manželky jaksi neprojevila.

Ale stalo se. Když se s ní rozváděl, prozřetelná dáma zažádala v rámci vyrovnání, aby ji náleželo padesát procent z peněžní prémie získané v případě udělení Nobelovy ceny. Po sedmi letech, v roce 1995, se dočkala. Lucas získal Nobelovu cenu a milion dolarů navrch – za teorii racionálních očekávání. Byl-li by cenu získal jen o rok později, už by se s exmanželkou dělit nemusel – příslušná rozvodová doložka platila jen do 31. října 1995, tedy do konce měsíce, během něhož švédští akademici – jako naschvál! – Lucasovo jméno vytáhli z klobouku.

Podobných strastí zůstal ušetřen Robert Solow, nobelista z roku 1987. „Jsme spolu od roku 1942,“ řekla nedávno autorovi blogu jeho choť. Oba dorazili na letní školu s nobelisty v italském Iseu, jejíž je pětaosmdesátiletý Solow – tvůrce převratných modelů hospodářského růstu – prezidentem. Bylo zajímavé sledovat, jak spolu ti dva živě konverzují – jako by se stále psala čtyřicátá léta a oni měli čerstvě po seznámení.

S Georgem Akerlofem ovšem příliš konverzovat nelze… kvůli jeho manželce. Nobelista z roku 2001, jenž taktéž přednášel v Iseu, je sezdaný s Janet Yellenevou, prezidentkou sanfranciské pobočky Federální rezervní banky (Fed, americká centrální banka), kterou prezident Obama dokonce vybral jako možnou novou vicepředsedkyni rady guvernérů Fedu. Schválí-li nominaci američtí senátoři, stane se z Yellenové jedna z nejmocnějších žen světa. Akerlof se tak nevyjadřuje (nemůže vyjadřovat) k ničemu, co se jí nebo Fedu tak či onak týká – ani k ekonomickým studiím, jež společně s manželkou před lety napsali, ani k názoru na Miltona Friedmana, jenž Fed v mnohém kritizoval. Vždy jakoby stydlivě, s mírným úsměvem, pokrčí rameny a mlčením dá najevo, že tahle otázka už byla choulostivá.

Třetí nobelista z Isea, Michael Spence, je zato docela upovídaný, „v pohodě“. Během jednoho z minulých ročníků letní školy se tento tvůrce teorií pracovního trhu, nobelista z roku 2001, seznámil s jistou z mladých účastnic. Dnes spolu žijí v nedalekém Milánu a vychovávají dvě malé děti.

PS: Rozhovory s Robertem Solowem, Georgem Akerlofem i Michaelem Spencem se v dohledné době na tomto blogu objeví.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře