#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Manželské nedělní neurózy

10. prosince 2009

Včera neděla byla, včera byl hezký časpěje ve slavném semaforském songu Pavlína Filipovská. Od dob, kdy píseň zazněla poprvé, se mnohé změnilo. Platí-li závěry nové studie ekonomů z Göteborgské univerzity, Alpaslana Akaye a Petera Martinssona, pak i to, že neděle je „hezký čas“. Badatelé totiž na poměrně rozsáhlých statistických číslech vypozorovali, že žádný jiný den – z hlediska spokojenosti lidí – není tak chmurný jako právě neděle; nikdy jindy nejsou lidé v průměru tolik zakabonění jako během posledních 24 hodin týdne.

Příčinou jevu, jenž bývá označován jako „nedělní neuróza“, přitom prý nejsou vyhlídky na pondělek, tedy začátek dalšího pracovního týdne a s ním spjatých povinností. Dokonce i nezaměstnaní lidé jsou totiž dle studie méně šťastní právě sedmý den v týdnu.

Zvláště mrzuté neděle ale prožívají spíše ženatí a vdané než ti, co sezdáni nejsou. Porovná-li se spokojenost sezdaých v neděli s jejich spokojeností ve zbytku týdne, pak tento rozdíl – jež vyznívá, jak řečeno, v neprospěch neděle – je více než třetinou rozdílu mezi spokojeností zaměstnaných a spokojeností nezaměstnaných. A ten – obecně známo – nabývá vskutku propastných rozměrů; chmurnost nedělí sezdaných tedy není nikterak zanedbatelná. Tato skutečnost ovšem – v konfrontací se studií – částečně ospravedlňuje text vzpomínaného evergreenu, jelikož Filipovská v něm zjevně zpívá o počínající milenecké lásce („Poslal mi úsměv letmý, tolik nesmělý byl / počkal si až se setmí, a pak mě políbil“), ne o letitém svazku. Milenci mívají „hezký čas“ nonstop. Rutinní péče o děti a plnění jiných dlouhodobých rodinných závazků – jež bývají nejintenzivnější během „nedělních výletů“ či „nedělních návštěv“ – však naopak může dát na „hezký čas“ snadno zapomenout.

Ale po ruce jsou i jiná vysvětlení. Někteří badatelé například hledají za mrzutými nedělemi fakt, že lidé se nejspokojeněji cítí, jsou-li zaměstnáni úkoly s jasnou strukturou – míří-li za určitými cíli dle vytčených pravidel -, což se jim přiházívá spíše na pracovišti než v době volna.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře