Rusko dle něj ve čtvrtém roce od začátku invaze celkově vyváželo o 6 % vice ropy než před ní, příjem z ní mu však padá
Ani v den čtvrtého výročí zahájení ruské invaze na Ukrajinu nelze říci, že by západní sankce snižovaly vývoz ruské ropy, konstatuje ve speciální studii vydané u příležitosti daného výročí finský institut CREA. V tomto smyslu tedy podle něj selhávají, když ve čtvrtém roce od začátku invaze setrvával objem vývozu ruské ropy šest procent nad úrovní před invazí.
Rusko však sankce alespoň přiměly prodávat jeho ropu Ural světu se stále výraznější slevou oproti globální referenční ceně ropy Brent. Takže podíl daňového inkasa spjatého s prodejem ruské ropy (a zemního plynu) na celkovém inkasu ruského státního rozpočtu loni klesl na nejnižší úroveň za uplynulých minimálně 20 let (viz graf níže). Loni činil předběžně pouze 25 procent, zatímco třeba v roce 2014 představoval dvojnásobek, tedy 50 procent. Tržby z prodeje ruské ropy klesly ve čtvrtém roce od invaze meziročně o citelných osmnáct procent, což k dalšímu poklesu daného podílu zásadně přispělo. Za vývoz fosilních energetických surovin Rusko ve čtvrtém roce od invaze inkasovalo 193 miliard eur, meziročně o devatenáct procent méně, v porovnání se situací před invazí dokonce o 27 procent méně.
Odběratelé ruské ropy jsou navíc poměrně koncentrováni, což se proti Rusku může obrátit již letos, a to kvůli přitvrzení sankcí USA. Tři největší zahraniční kupci ruské ropy – Čína, Indie a Turecko – odebírali ve čtvrtém roce od invaze hned 93 procent jejího celkového exportu. Celkem získali 201 milionů tun suroviny za 79,7 miliardy eur. Vlivem nových sankcí americké administrativy prezidenta Donalda Trumpa, které uvedl loni v říjnu, však dochází k posunům ve struktuře ruského ropného vývozu.
Export surové ropy do Číny v podání sankcionovaných podniků Lukoil a Rosněfť klesl z 3,6 milionu tun v září 2025 na nulu letos v lednu.
Indie ve čtvrtém roce od invaze redukovala objem dovážené ruské ropy o devět procent. K výraznějšímu poklesu jejího importu došlo ve druhé polovině loňska, v souvislosti se zavedením penalizačního cla 25 procent na indický dovoz do USA. Letos v lednu americká administrativa dané clo stáhla výměnou za závazek Indie, že postupně nákupy ruské ropy dále sníží.
Rovněž Turecko, zdá se, v reakci na sankce USA z října 2025 zcela upustilo od importu ropy Lukoilu a Rosněfti. V prosinci 2025 a v lednu 2026 už od těchto podniků nepořídilo ani barel.
Nové kupce se přitom Rusku získávat příliš nedaří, zejména kvůli přepravním a importním omezením. Největší nové trhy pro ruskou ropu představovaly ve čtvrtém roce od invaze Sýrie a Brunej. Jenže ačkoli objem jimi dovážené ruské ropy stoupl v daných dvanácti měsících reálně šestinásobně (v porovnání se situací ve třetím roce od invaze), takto navýšený jejich odběr stěží kompenzoval byť jen polovinu poklesu v objemu importu Indie v témže období.
V rámci EU pomáhají navyšovat ruský ropný export v porovnání se situací před invazí dvě země, a to Maďarsko a Slovensko. Zůstávají jedinými dvěma zeměmi EU, které stále odebírají ruskou ropu potrubně. Maďarsko dokonce svoji závislost na ruském ropném dovozu navyšuje. Z 61 procent v roce 2021 na 92 procent v prvních deseti měsících loňska. Slovensko závislost snížilo poměrně nepatrně, z 96 na 86 procent. Klíčovým důvodem tohoto poklesu je fakt, že slovenský Slovnaft zásobuje ropnými produkty typu nafty v poměrně velkém objemu zejména východní část Česka – od loňského června musí být kvůli sankcím EU tyto vyvážené produkty z neruské ropy.
Maďarsko a Slovensko nadále odebírají ve velkém ruskou potrubní ropu, neboť alternativní způsoby, jak ropu získávat, jsou podle nich buď nedostatečné kapacitně, nebo nevýhodné z hlediska souvisejících poplatků. Kapacitní testy provedené loni v září však podle institutu CREA doložily, že alternativní přepravní kapacita jadranského ropovodu Adria, čítající 14,4 milionu tun ročně, je dostatečná pro rafinační poptávku Maďarska i Slovenska.
Co se týče poplatků, roku 2024 Maďarsko platilo dle téhož institutu za přepravu neruské ropy Adrií tranzitní poplatek zahrnující přirážku 1,6 procenta k nutným nákladům spjatým s přepravou suroviny včetně pojištění (takzvané CIF náklady). V případě transportu ruské ropy přes Ukrajinu si ale v témže roce Kyjev podle institutu CREA účtoval danou přirážku ve výši 4,5 procenta nad náklady CIF, když přepravená tuna ropy vyšla maďarskou stranu na 21 eur. Budapešť tak za přepravu ropy válčící zónou, kde jsou navíc objektivně vyšší například náklady právě pojištění, platí na tranzitních poplatcích 1,7krát více, než by hradila při využití Adrie.
Patrně si chce naklonit Trumpa, který tak je skutečným původcem toho, proč se Slovensko může ocitnout bez ruského plynu Ruská... více
Od ukrajinských sankcí se přitom čekal efekt přesně opačný, jenže Tataři sankcionovanou ropu nahradili Maďarsko a Slovensko nyní počátkem září... více
Ukrajinský Naftogaz dementuje slova poradce ukrajinského prezidenta, akcie MOL mažou ztráty Akcie maďarského petrochemického podniku MOL nyní mažou část svých... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
