Kdo by byl řekl, že umělá inteligence Čechům zdražuje bydlení. Přestože většina datových center AI stojí tisíce kilometrů daleko, je tomu vskutku tak. Ve Spojených státech totiž v současnosti sílí hned dva mocné zdroje poptávky po kapitálu. Vedle federální vlády, která financuje obří rozpočtové schodky, si ve velkém půjčují také technologičtí giganti budující infrastrukturu právě pro AI. Výsledkem je nebývale mohutná nabídka dluhopisů – vládních a firemních – a s ní související tlak na růst dlouhodobých výnosů. Ten se přes globální finanční trhy přelévá i do Česka, kde minimálně znesnadní, ne-li znemožní zlevňování hypoték. Může samozřejmě i přispět k jejich dalšímu zdražení.
Americký veřejný dluh se nyní blíží sumě 40 bilionů dolarů. Jen za prvních deset měsíců fiskálního roku 2026 vytvořila federální vláda deficit zhruba 1,8 bilionu dolarů. Washington proto musí investorům nabízet velké množství nových dluhopisů. Čím více dluhopisů přichází na trh, tím vyšší výnos zpravidla musí emitent nabídnout, aby pro ně našel kupce, zvláště pokud investoři pochybují o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.
A k tomu se tedy nyní přidává AI. Amazon, Alphabet, Microsoft, Meta, Oracle a další společnosti investují stovky miliard dolarů do čipů, datových center a energetické infrastruktury. Velcí poskytovatelé nejen cloudových služeb letos do začátku července vydali dluhopisy zhruba za 194 miliard dolarů, meziročně o 79 procent více. Americká banka Goldman Sachs odhaduje, že jejich letošní emise mohou dosáhnout 250 miliard dolarů a v roce 2027 dokonce 400 miliard. Technologické firmy navíc prodávají i velmi dlouhé dluhopisy, takže investorům odčerpávají kapacitu právě v části trhu, kde si na desetiletí půjčují vlády. Nastává tak trochu „efekt vytěsnění naruby“. Běžně se efektem vytěsnění myslí to, že přehnané zadlužování a související půjčování dané vlády vytěsňuje soukromé investice, neboť nárůst veřejného dluhu zvedá úrokové sazby napříč ekonomikou a zdražuje tak úvěry – a tedy investice – v soukromém sektoru. V USA však nyní gigantické půjčování soukromého sektoru – hlavně zmíněných technologických obrů – zvedá úrokové sazby americké vládě, zejména v případě dluhopisů dlouhodobých, například se splatností deseti či třiceti let.
Důsledkem je rostoucí cena dlouhodobého kapitálu. Výnos třicetiletého amerického státního dluhopisu dnes vystoupal nad 5,3 procenta, nejvýše od roku 2007, desetiletý se pohybuje kolem 4,7 procenta. Samozřejmě za tím není jen AI a americký dluh. Aktuálně výnosy zvyšují také obavy z inflace, dražší ropy a geopolitického napětí. Strukturální příběh je však zřejmý: americká vláda a technologické společnosti z USA současně soutěží o světové úspory.
Pro Čecha žádajícího o hypotéku nejde o vzdálený problém Wall Streetu. Spojené státy do značné míry určují cenu dlouhodobého kapitálu ve světě. Když rostou výnosy amerických dluhopisů, tlačí vzhůru také evropské výnosy, včetně třeba těch na německých dluhopisech. Od nich se následně odvíjí i požadovaná výnosnost českých státních dluhopisů a sazba korunových úrokových swapů, které jsou pro banky v ČR důležitým vodítkem při oceňování hypoték.
Přenos z USA do Česka je přitom stále silnější. Loňská studie Mezinárodního měnového fondu dokládá, že po roce 2021 české tržní sazby reagují na překvapení americké centrální banky výrazně silněji než dříve (viz https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/en/about_cnb/.galleries/international_relations/imf_wb/download/imf_2536_select_issues.pdf, str. 32). Studie doslova konstatuje, že „překvapivá zvýšení sazeb americké centrální banky vedla po roce 2021 k výraznějšímu růstu úrokových sazeb [v ČR], a to jak v případě tříměsíční sazby PRIBOR, tak v případě výnosů dvouletých vládních dluhopisů.“ To podle MMF „naznačuje silnější provázanost s měnovou politikou USA a americkým inflačním cyklem.“
Jinými slovy, investice do AI v USA a tamní dluh zvedají dluhopisový výnos nejen v Americe, ale také v jiných zemích, Česko nevyjímaje. Vliv amerického makroekonomického dění se přitom českých výnosech projevuje silněji než v minulosti. Růst českých dluhopisových výnosů zvedá sazby hypoték v ČR, jejichž vyšší cena pochopitelně činí tuzemské vlastnické bydlení hůře dostupným.
Boom AI v USA a rozpočtové schodky Washingtonu tedy přes světový dluhopisový trh drží české dlouhodobé sazby výše. Pokud se hypotéky v Česku i kvůli tomu budou držet blízko pěti procent třeba namísto poklesu ke čtyřem procentům, znamená to u pětimilionového úvěru na třicet let rozdíl ve splátce zhruba tři tisíce korun měsíčně. Pro četné české domácnosti může právě takový rozdíl znamenat, že na vlastní bydlení nedosáhnou.
S Trumpem v Bílém domě přijde běžná česká rodina ročně 90 000 Kč, za čtyři roky jeho vlády potenciálně o... více
Vajec či másla si sice možná koupí za průměrnou mzdu více, ale nájmů méně V roce 1989 činil měsíční nájem... více
Bez dalšího kvalitativního průlomu visí nad masivními investicemi do AI otazník, obávají se v rostoucí míře investoři Na revoluci umělé inteligence... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
