Jak to, že zlato nyní nefunguje jako „bezpečný přístav“?

V době světové finanční krize roku 2008 též nejprve nefungovalo, svoji tradiční roli začalo plnit až se zpožděním

Zlato má za sebou nejhorší týden od roku 1983 a padá dále i dnes. Poprvé od roku 2023 sklouzlo do pásma přeprodání (viz graf Bloombergu níže).

Prodávalo se dnes i za méně než 4100 dolarů za unci, což je pod úrovní prakticky všech letos expertně odhadovaných cen pro poslední čtvrtletí 2026. Ovšem největší americká banka JP Morgan i dva týdny po zahájení úderu na Írán potvrdila svůj odhad, že zlato letos skončí na ceně 6300 dolarů za unci, 54 % nad dnešním minimem.

Blíží se tedy čas k nákupu ve slevě?

Pokud je vodítkem třeba situace z podzimu roku 2008, kdy nastala kritická fáze světové finanční krize, pak ano, takový čas se vskutku blíží.

Co se dělo před osmnácti lety?

Zlato nejprve jako „bezpečný přístav“ taktéž nezafungovalo. Jako dnes. Když se v první polovině října 2008 americké akcie dramaticky propadaly v kritické fázi finanční krize, zlato je následovalo a ve dnech 9. až 23. října 2008 ztratilo přes pětinu své ceny – ponořilo se tedy do medvědího trhu (viz graf níže).

Za tímto pádem ale z velké části stálo to, co za pádem zlata do medvědího trhu stojí i nyní, tedy nucené prodeje za účelem pokrytí ztrát z jiných investic, zhusta právě akciových.

Investoři, kteří obchodují na dluh, „na páku“, si od brokera půjčují peníze, aby mohli koupit více akcií, než na kolik stačí jejich vlastní zdroje. Za tuto půjčku ručí svými stávajícími investicemi. Pokud ale cena těchto investic, třeba opět akciových, výrazně klesne, klesne přirozeně i hodnota jejich zástavy u brokera. Broker je pak v rámci takzvaného margin callu vyzve, aby doplnili hotovost. Investoři tak ukončují své ziskové pozice, například právě na zlatě, které je i po nynějším propadu meziročně stále o více než 40 % výše, aby z takto získaných prostředků požadovanou hotovost doplnili.

Tato fáze je však jen dočasná, jak učí světová finanční krize. Před polovinou listopadu 2008 se propad cen zlata zastavil a do 20. února 2009 zlato zhodnotilo o zhruba 40 % v době, kdy americké akcie ztratily dalších bezmála devět procent (viz opět graf). Zlato tedy jako bezpečné útočiště nakonec zafungovalo, jen se zpožděním, které způsobilo vynucené krytí ztrát v prvních týdnech kritické fáze světové finanční krize.

Přesto je otázkou, zda lze v současnosti po stabilizaci cen zlata čekat jeho hned 40% zhodnocení jako na přelomu let 2008 a 2009. Tehdy totiž hrálo žlutému kovu do karet i to, že světová finanční krize byla deflačního rázu, takže centrální banky šly s úrokovými sazbami prudce dolů. To smývalo klíčovou nevýhodu zlata, tedy že žádný úrok, ani jiný peněžní tok nenese. Nyní jde naopak o krizi stagflační, na niž centrální banky budou spíše reagovat navýšením úrokových sazeb, což klíčovou nevýhodu zlata tedy naopak zvýrazní.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin