Inflace jenom 1,9 %?! Pro mnohé české domácnosti je už teď násobně vyšší, třeba 5%

Česká inflace vypadá na první pohled skoro ideálně. V srpnu činila meziročně jen 1,9 procenta, tedy dokonce nepatrně pod dvouprocentním cílem České národní banky. Jenže domácnost, jejíž životní náklady skutečně zdražily přesně o 1,9 procenta, bychom možná v celém Česku hledali dost obtížně.

Oficiální inflace totiž zachycuje zdražení průměrného spotřebního koše. Jenže žádný průměrný Čech neexistuje. Jeden jezdí každý den autem, druhý vůbec. Jeden platí tržní nájem, jiný bydlí ve vlastním. Jedna rodina utrácí hodně za služby a kroužky, jiná zase především za potraviny.

A právě nyní jsou rozdíly mezi jednotlivými položkami mimořádně velké. Potraviny a nealkoholické nápoje byly v srpnu meziročně zhruba o čtyři procenta levnější. Naproti tomu pohonné hmoty zdražily o více než čtvrtinu. Nájemné přibližně o šest procent a služby jako celek asi o 4,5 procenta. Elektřina a plyn naopak meziročně zlevnily.

Výsledkem je situace, kdy dvě české domácnosti mohou mít úplně odlišnou inflaci.

Vezměme běžnou mladou rodinu se dvěma dětmi. Bydlí v nájmu, používá jedno auto, platí dětem kroužky, občas zajde do restaurace a využívá další služby. Jestliže měsíčně utratí kolem 40 až 50 tisíc korun, z toho například přes dvacet tisíc za nájem, několik tisíc za pohonné hmoty a poměrně velkou část za služby, může její osobní inflace vycházet zhruba kolem tří procent.

To znamená asi o jeden procentní bod více, než činí oficiální údaj 1,9 procenta. Není to dramatický rozdíl na papíře, ale na rodinném rozpočtu už vidět je. Při ročních výdajích 900 tisíc korun znamená rozdíl jednoho procentního bodu zhruba devět tisíc korun ročně.

Ještě výraznější je situace domácnosti, která je závislá na automobilu.

Představme si pár bydlící za Prahou nebo jiným velkým městem, kdy oba partneři každý pracovní den dojíždějí do zaměstnání. Mají dvě auta a pohonné hmoty představují třeba 12 až 15 procent jejich celkových spotřebních výdajů.

V průměrném spotřebním koši, podle něhož se počítá oficiální inflace, mají přitom pohonné hmoty váhu jen kolem tří procent. Pokud tedy benzín a nafta meziročně zdraží o více než 26 procent, průměrného Čecha to zasáhne relativně omezeně. Domácnost, která za paliva vydává čtyřikrát nebo pětkrát větší díl svého rozpočtu, ale dostává úplně jiný inflační zásah.

U takového dojíždějícího páru může osobní inflace vycházet přibližně na čtyři až pět procent. Tedy více než dvojnásobek oficiální české inflace.

Na opačné straně může stát senior žijící ve vlastním bytě. Auto používá minimálně, velkou část peněz vydává za potraviny a energie. Právě potraviny, elektřina či plyn přitom v posledních měsících zlevňovaly. Jeho osobní inflace tak může být naopak nižší než celostátních 1,9 procenta.

Není to chyba statistiky. ČSÚ musí používat jeden reprezentativní spotřební koš, abychom mohli cenový vývoj srovnávat v čase. Pro konkrétní domácnost je ale mnohem důležitější, za co skutečně utrácí své peníze.

Současná nízká inflace navíc skrývá ještě jeden důležitý problém. Zboží jako celek zdražuje jen minimálně, zatímco služby stále rostou tempem kolem čtyř až pěti procent. Právě služby, bydlení a nyní doprava jsou položky, kterým se řada mladších a ekonomicky aktivních domácností nemůže vyhnout.

Proto dnes mohou v jednom Česku existovat tři úplně rozdílné cenové reality. Senior ve vlastním může mít inflaci pod dvěma procenty. Rodina se dvěma dětmi v nájmu kolem tří procent. A pár, který každý den dojíždí dvěma auty, klidně čtyři až pět procent.

Když tedy člověk slyší, že inflace je pouze 1,9 procenta, nemusí mít pocit, že jeho vlastní zkušenost je špatně. Oficiální číslo není účtenka konkrétní domácnosti.

Česko dnes nemá jednu inflaci. Má miliony osobních inflací. A některým rodinám zdražuje život více než dvakrát rychleji, než naznačuje celostátní číslo.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin