#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Hrátky ČNB zaplatí veřejnost

6. února 2018

Česká národní banka si hraje na investiční fond. A mlčky přiznává, že jí záleží na tom, jakého zisku, případně ztráty dosahuje.

Centrální banka mění způsob, jakým bude obhospodařovat své zásoby deviz, které se za uplynulé tři roky zpětinásobily kvůli umělému oslabování koruny. Devizy o hodnotě téměř 124 miliard eur rozdělí a jejich větší část bude investovat na světových trzích, aby prostředky lépe zhodnotila.
Česká národní banka změnou své investiční strategie mlčky přiznává, že jí záleží na tom, jakého zisku, případně ztráty v rámci svého hospodaření dosahuje. Jestliže centrální banka tvrdí, že její ztráta, která ke konci roku 2017 činí astronomických 243 miliard korun, je pouze účetní záležitostí, pak je třeba se ptát, proč tedy banka současně mění svou investiční strategii.
Vždyť by jí to mělo být jedno, když jde z jejího pohledu jen o účetní zisky nebo ztráty, a žádnou investiční strategii by tedy měnit nemusela.
Aby nedošlo k mýlce. Ať Česká národní banka do akcií investuje, když už nakupila tak obrovské devizové rezervy. Krátkodobě nic jiného činit nelze. Ať pak ale také přizná, že její ztráta či zisk jsou účetní jen do jisté míry. A tuto míru centrální banka v rámci své nedávné intervence vysoce překročila.
Představme si totiž, že by ČNB předloni nevyhlásila tvrdý závazek a intervenci ukončila třeba krátce před Štědrým dnem roku 2016. V té době už byla celkem jednoznačně splněna podmínka, kterou guvernér Jiří Rusnok vyřkl v září 2016. Tehdy připustil, že k ukončení intervence může dojít i tehdy, pokud míra inflace nebude ještě na svém cíli – za té podmínky ovšem, že bude zřejmé, že cíle brzy dosáhne. Taková situace předloni v druhé půli prosince panovala. Pokud by centrální banka intervenci tehdy ukončila, její konečný objem by byl o víc než polovinu, totiž o zhruba 1 150 miliard korun nižší. Za jinak stejných podmínek by tedy ČNB také za zhruba poloviční čas – což mohou být celé dlouhé roky – umazala svoji ztrátu z intervence. O mnoho let dřív by tedy také mohla posílat své zisky buď do vlastních rezerv, nebo státu na příslovečné školy, nemocnice, dálnice a železnice. Za ty dlouhé roky by se toho třeba i hodně postavilo. Takhle se nepostaví. Jinými slovy, současná obří ztráta centrální banky je od určité míry důsledkem nezvládnuté měnové politiky. A není v tomto smyslu jen účetní, protože „na druhém konci“ představuje reálný zisk komerčních bank nebo spekulantů.
Česká národní banka by se však svých rezerv měla postupně zbavovat. Kdyby třeba jejich prodejem realizovala měnovou politiku, kterou jinak provádí zvyšováním sazeb. Z principu není dobře, když si několik nevolených úředníků z bankovní rady hraje na obří investiční fond s miliardami, které jim nepatří.
Ti lidé zbytečně vytvořili přes tisíc miliard nových korun. Nikde není zaručeno, že se nedopustí nějakého dalšího fatálního omylu, za který bude opět draze platit česká veřejnost.

Vyšlo v Mladé frontě Dnes.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře