Francii hrozí dluhová krize, varuje tamní ministr financí. Francii hrozí další zhoršení ratingu

12. června 2024

Francii hrozí dluhová krize, pokud v blížících se parlamentních volbách zvítězí partaj Marine Le Penové. Varuje ministr financí Bruno Le Marie. Jeho výrok je sice politicky motivovaný a má vystrašit francouzské voliče, zároveň je však logicky doznáním, že Emmanuel Macron a jeho kabinet, do nějž Le Marie patří, nedokázali dluh druhé největší ekonomiky eurozóny ani po letech vládnutí dostat na udržitelnější dráhu vývoje. Pokud by se tak stalo, ani Le Penová by nemohla veřejné finance rozhodit natolik, že nastane dluhová krize – a ani by o tom nemohlo být soudné řeči, byť v předvolebním zápolení.

Ve včerejším průzkumu přitom strana Le Penové poráží tu Macronovu rozdílem třídy. Měla by ve volbách konaných letos 30. června získat 35 procent hlasů, zatímco strana současného prezidenta 18, případně jen 16 procent (viz graf Bloombergu níže). To by znamenalo, že Francie už v podstatě do dluhové krize padá.

Agentura Moody’s varuje, že Francii kvůli předčasně vypsaným parlamentním volbám může zhoršit rating. Volby ohrožují ozdravování veřejných financí předlužené země, které měl Macron v plánu. Investoři se teď houfně zbavují francouzských dluhopisů a akcií. Před necelými dvěma týdny přitom Francii zlomově svůj rating zhoršila agentura Standard & Poor’s. Stalo se tak dějinně vůbec poprvé bez přímé souvislosti s globální finanční krizí let 2008 a 2009 a na ni navazující evropskou dluhovou krizí.

Ještě si přečtěte

Francii závažně hrozí dluhová krize, chytla se totiž do pasti eura, varuje šéf finančního domu Gavekal

20. srpna 2025

Francie může stáhnout celou eurozónu, což by nahrálo Trumpovi Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá... více

Zhoršení ratingu Francie a Slovenska připomíná, že zemím EU se s eurem rating mnohem spíše zhoršuje, zatímco zemím EU bez eura se naopak zlepšuje

16. prosince 2024

Čehož důkazem je i Česko. Euro totiž mezi zeměmi hloubí příkopy, místo aby je ekonomicky sbližovalo Světově významná ratingová agentura... více

Francie má od dneška poprvé v historii horší rating než Česko. Eurozóna už Česku není elitním klubem, euru hrozí krize, což může pomoci Trumpovi Francie má ode dneška vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii dnes zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska. Horší rating Francie znamená, že tato země nyní vykazuje vyšší pravděpodobnost bankrotu veřejných financí než Česko. Děje se tak úplně poprvé v moderní historii Dosud měla Francie vždy rating lepší, přinejhorším stejný jako Česko. Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, v Británii a právě ve Francii. V nedávném vydání vyhledávaného podcastu Top Traders Unplugged to říká Louis-Vincent Gave, spoluzakladatel a generální ředitel renomovaného hongkongského finančního domu Gavekal. „Spojené státy a Británie ale stále mají kontrolu nad svými centrálními bankami, takže mohou vlastní dluh monetizovat, Francie takovou možnost kvůli členství v eurozóně nemá,“ dodává Gave. Právě kvůli nemožnosti monetizace dluhu hrozí podle Gavea Francii dluhová krize nejzávažněji v rámci všech zemí OECD. Tuto hrozbu nyní tedy reflektuje také agentura Fitch zhoršením ratingu, Francie je navíc politicky rozdělena, což se promítá do situace v tamním parlamentu, který je rozdělen na tři nesmiřitelné frakce. Polarizovaná vnitropolitická situace, nestabilní vlády a vratká pozice samotného prezidenta Emmanuela Macrona, brání prosazení opatření, jež by mohla Francii navést na cestu vstříc stabilizaci a ozdravení veřejných financi. Situace se přitom spíše dále zhoršuje, neboť nejsilnějším politickým uskupením je dle šetření preferencí nyní Národní sdružení Marie Le Penové. Národní sdružení, někdejší Národní fronta, přitom sice opustilo své hlasité volání po takzvaném frexitu, tedy vystoupení Francie nejen z EU, ale tím pádem i z eurozóny. Podle pozorovatelů chce ale nyní Národní sdružení fatálně rozklížit EU i eurozónu „zevnitř“, čímž je fakticky zlikvidovat. V sousedním Německu, které je spolu právě s Francií největší ekonomikou eurozóny i EU, navíc v preferencích nově vede Alternativa pro Německo. Vůbec poprvé v historii eura jsou tudíž nejpopulárnějšími stranami dvou nejsilnějších ekonomik eurozóny ty, které si fakticky přejí konec eura. Alternativa pro Německo přímo volá po vystoupení země z eurozóny, což by znamenalo i vystoupení z EU. Možná dluhová krize Francie, která podle zmíněného Gavea může přijít rychleji, než si lidé i dluhopisové trhy myslí, a k níž může přispět i zmíněné nynější zhoršení ratingu, by pravděpodobnost konce eura nepochybně zvýšila. Politici typu Le Penové by mohli další část francouzské veřejnosti přesvědčit, že země uvízla v pasti eura, bez možnosti zmíněné monetizace dluhu, kterážto situace zemi právě dovedla do dluhové krize. Francouzská dluhová krize by byla „vodou na mlýn“ i Alternativě pro Německo. Minimálně kvůli tomu, že by s sebou stáhla celé euro a citelně zvýšila náklady půjčování i německé vládě. Alternativa pro Německo by tak mohla snáze akcentovat nebezpečí zespolečenštění dluhu napříč eurozónou i Evropskou unií. Další část Němců by se přiklonila k pohledu, že sdílením eura přebírají odpovědnost za francouzské dluhy, proti nimž byly ty řecké z doby tamní dluhové krize před patnácti lety naprosto titěrné. Rozklížení eurozóny a EU se alespoň v jisté míře stále obávají také mezinárodní investoři. Americká společnost Intercontinental Exchange, vlastník největší burzy světa, té newyorské, totiž v té souvislosti minulý měsíc Evropské unii zasadila bolavý políček. Odmítla společnému dluhu EU přiřknout stejné postavení, jaké má samostatně dluh jednotlivých zemí EU. Brusel si tak ve jménu EU půjčuje za jinak stejných podmínek dráže než jednotlivé země EU. To logicky snižuje apetýt třeba takových Němců po společném eurounijním půjčování. Totiž nejen, že tím přebírají potenciální problémy předlužených zemí typu Francie, ale ještě navrch je to i bez toho nákladově více zatěžující. Políček ale také znamená, že světová investorská obec stále zcela nevěří, že Evropská unie je dlouhodobě plně a neotřesitelně udržitelný projekt. Proč by jinak žádali za půjčení Evropské unii vyšší výnos než za půjčení jednotlivými státům EU, za jinak stejných podmínek? Podle Gavea by se francouzská dluhová krize rozlila také do dluhopisů dalších zemí eurozóny, včetně právě Německa, takže mezinárodní investoři by začali ve vyšší míře hledat spásu opět v amerických dluhopisech, i přes vysoké zadlužení USA. Administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa by tím pádem znatelně klesly náklady obsluhy dluhu. Podle Gavea je tak možná dluhová krize Francie scénářem, který opodstatňuje již nyní investici do amerických vládních dluhopisů, přestože reputace Ameriky je kvůli Trumpovu zavádění bezpříkladně vysokých cel mezinárodně otřesena. Spoluzakladatelem a hlavním ekonomem Gavekalu je Anatole Kaletsky, někdejší ekonomický novinář magazínu The Economist, Financial Times, The Times i agentury Reuters. Roku 2012 byl jmenován do čela Institutu nového ekonomického myšlení, u jehož zrodu v době globální finanční krize stál coby ústřední financiér finančník George Soros nebo bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker.

14. září 2025

Eurozóna už Česku není elitním klubem, euru hrozí krize, což může pomoci Trumpovi Francie má ode dneška vůbec poprvé v... více

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře