Český blackout loni oficiálně spustil spadlý vodič. Španělský (přesněji iberský) blackout, jenž za sebou zanechal i mrtvé, o pár měsíců dříve zase nezvládnuté napětí, jalový výkon, oscilace a kaskádové odpojování výroben. Na papíře tedy dvě rozdílné technické události. V podstatě však ukazují totéž: evropská síť je v éře překotného nástupu obnovitelných zdrojů křehčí, než politici připouštějí.
Není pravda, že solární panel v Česku přetrhl drát. Není ani přesné tvrdit, že jeden větrník či jedna fotovoltaika „vypnuly“ Španělsko. Takto jednoduchá elektroenergetika není. Jenže stejně zavádějící je tvrdit, že obnovitelné zdroje s těmito blackouty nijak nesouvisejí. Souvisí — nikoli jako jediný bezprostřední viník, nýbrž jako hluboká systémová příčina.
Elektrizační soustava byla desítky let celoevropsky stavěna kolem velkých, stabilních a plánovatelných zdrojů. Ty nedodávaly jen elektřinu, ale i stabilizační služby: setrvačnost, napěťovou oporu, jalový výkon a schopnost podržet soustavu při poruše. Překotný, dotacemi (dluhem) a ideologií Green Dealu živený nástup fotovoltaiky a větru tento model rozbíjí rychleji, než se síť stačí přizpůsobit. Zdroje přibývají, robustnost zaostává.
Právě to oba blackouty odhalily. V Česku mechanická porucha přerostla v kolaps ostrovního provozu. Ve Španělsku se problém napětí změnil v kaskádu odpojování výroby. V obou případech šlo o mimořádnou událost, kterou by robustnější soustava měla zvládnout s menšími dopady. Jenže moderní síť s vysokým podílem kolísavých zdrojů potřebuje mnohem více stabilizačních služeb, akumulace, záloh, redispečinku, kompenzátorů, ochran a rychlého řízení.
To je skrytý účet obnovitelných zdrojů. Jejich příznivci rádi mluví o levné megawatthodině ze slunce či větru. Méně rádi do ceny započítávají náklady na to, aby se kvůli kolísavosti těchto zdrojů nerozpadla síť. Ač to dokonce i četní politici nejsou s to přiznat, nutnost nákladné a dosud neproběhlé dostatečné stabilizace soustavy je zásadní negativní externalitou obnovitelných zdrojů: náklad vzniká kvůli nim, ale často jej platí a ještě zaplatí někdo jiný — spotřebitel, průmysl, stát či provozovatel sítí.
Proto lze říci, že za oběma blackouty jsou obnovitelné zdroje, ovšem ne primitivně ve smyslu „panel shodil síť“. Jsou za nimi ve smyslu systémovém: jako hlavní motor energetické proměny, která na dotačně a ideologicky pokřiveném trhu postupuje rychleji než fyzická infrastruktura. Drát spadl v Česku, napětí ujelo ve Španělsku. Společným jmenovatelem je však oslabená robustnost sítě v době na dluh uspíšené zelené transformace.
Čínská automobilka SAIC vzkazuje, že ceny stejně nezvedne Největší evropská automobilka, německý Volkswagen, odsoudila dnešní definitivní zavedení cel EU... více
Veřejnost mystifikovali hned dvojmo, snad i strženi právě předvolební atmosférou Není tomu ještě ani týden, co vládní politici v čele s premiérem... více
Dnes předloží návrh, který by měl dále přitvrdit Green Deal. Pohonné hmoty by v Česku v důsledku jeho schválení zdražily o více... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
