#Lukáš Kovanda, Ph. D.

České květinářky straší Iry, Irové straší Brusel

17. června 2008

Tak nám Irové v referendu neposvětili tu Lisabonskou smlouvu. Mnozí komentátoři už se snaží veřejnost omámit, že na smaragdovém ostrově rozhodla ta nejpodivnější sorta lidí. A zejména, že se nerozhodovali dle zájmů jakýchsi vyšších celků, nýbrž čistě egoisticky svých – ve stylu „Evropská unie pomohla Irsku ekonomicky na nohy a to se jí nyní takto odvděčilo“. Ano, možná že za Iry opravdu volil spíše strach z polských instalatéru (či třeba českých pouličních květinářek), jenže s tím se musí v demokracii počítat. A zvláště v tom typu demokracie, jež si na ni pouze nehraje a ještě se odváží občas o názor požádat opravdový démos. Lidé zvažují náklady a výnosy a není divu, že je vidí jinak než politici. Jen autoritáři a diktátoři nedokážou přes srdce přenést, má-li lid jiné preference než oni – a proto jej umlčují.

Irský démos smetl ze stolu to, co eurokracie narýsovala a jak zamýšlela démos celé Evropské unie opatrovat. Lisabonská smlouva v současném balení už nemůže mít nikdy žádanou autoritu. Čí je to vítězství? Levice, či pravice? Takhle otázku nelze stavět. Spíše se jedná o vítězství těch, kdož věří – řečeno s Hayekem – v „cosmos“, tedy řád vzniklý spontánně, jednáním svobodných jednotlivců, nad těmi, kdož preferují „taxis“, umělý řád dosazený shora. Ekonomická integrace Evropy je žádoucí – bez ní se v globalizované a konektivizované ekonomice bude žít mnohem obtížněji –, není ale nutné ji doprovázet tuhou politickou regulací a byrokraticky řízeným sjednocováním (které je naopak ekonomicky neefektivní, jak se ukáže zejména v dlouhodobé perspektivě).

Jinými slovy, Irové musí sami přijít na to, že polští instalatéři nabízejí kvalitní služby za konkurenční ceny. A polští instalatéři musejí mít možnost tyto služby za pro ně přijatelných podmínek Irsku vůbec nabídnout. Tímto směrem by se měl ubírat – a zatím rozhodně neubírá – „duch“ evropské integrace: odstraňovat překážky, dávat lidem prostor a nechat je v nejvyšší smysluplné míře konat v souladu s „cosmem“.

Referenda ve Francii, Nizozemsku a nyní Irsku požádala o hlas lid. Ten promluvil. Jsou-li eurokraté skutečně vyspělými vládci, za něž se zjevně chtějí považovat, budou tato rozhodnutí nejen respektovat, leč si z nich (konečně) vezmou ponaučení a dovtípí se, že „cosi zásadního dělají špatně“. Hlas lidu, hlas boží.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře