#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Bankéř prosperitu nevyčaruje

8. února 2018

V rámci léčby šrámů, které zejména vyspělým ekonomikám uštědřila světová finanční krize, zapojili centrální bankéři dosud nevídané prostředky. Mohutným tištěním nových peněz a odkupem rozsáhlého objemu aktiv docílili snížení úrokových sazeb. Likvidita, kterou vrhli na trh, ovšem potlačila kolísavost akcií, dluhopisů i dalších nástrojů. Potlačení rizikovosti těchto nástrojů nebylo levné. Například objem bilance Fedu narostl mezi lety 2008 a 2017 z 900 miliard dolarů na 4,5 bilionu. V důsledku tak centrální bankéři přenesli budoucí výnosy do přítomnosti. Tím, že soukromou spotřebu nahradili růstem veřejného zadlužení.
Otázkou zůstává, do jaké míry nákladné snížení sazeb, uměle zajištěné centrálními bankami, opravdu stimulovalo růst reálné ekonomiky. Stále palčivěji však vyvstává i jiná otázka: jak z uměle vytvořeného a evidentně neudržitelného prostředí nízkých úroků a nízké kolísavosti ven, aniž by to na trzích vyvolalo ničivý otřes.
Zatímco se totiž centrálním bankám podařilo potlačit kolísavost typických investičních nástrojů, „kolísavost kolísavosti“ naopak vzrostla. Centrální bankéři chtěli trhy přechytračit, ale přepočítali se. Takže sice v posledních letech pozorujeme pokles volatility, ovšem za cenu častějších dramatických skokových výkyvů v její míře. Jeden takový nastal v pondělí.
Takový stav je příznačný pro býčí trh, jenž je ale neustále svírán strachem, že ekonomika zabředne do recese, jakmile centrální banky přestanou aplikovat své podpůrné programy, případně přistoupí k „normalizaci“ měnové politiky.
Zde mimochodem hledejme klíčový zdroj nízké investiční aktivity firem vyspělého světa, která je patrná právě po roce 2008. Klima vytvořené centrálními bankami posiluje sklony strachem svíraných manažerů či akcionářů k upřednostňování krátkodobé perspektivy.
To pochopitelně investicím nenahrává.
Co hůř, při skokovém růstu kolísavosti nelze dnes spoléhat na tradiční diverzifikaci investičního portfolia, tedy typicky hlavně mezi akcie a dluhopisy. Akcie vykazují silný negativní vztah k tržní kolísavosti.
Když volatilita roste, akcie klesají. A naopak. Z tohoto důvodu obsahovalo tradičně diverzifikované portfolio dluhopisy. Ty za starých časů představovaly ochranu proti tržním propadům a růstu kolísavosti. V současnosti, jak zřetelně ukázal pondělní výplach, jsme svědky toho, že růst výnosů dluhopisů, tedy pokles jejich ceny, je zásadním zdrojem vzestupu kolísavosti. Dluhopisy už zkrátka neposkytují takovou ochranu před kolísavostí jako dříve.
Sečteno, podtrženo, aktuální dění na burzách je nepříjemnou připomínkou, že za nákladně a do značné míry uměle vyvolaný býčí trh posledních devíti let prostě ještě pořádně zaplatíme. Ekonomické zákonitosti jsou neúprosné a nakonec doběhnou i ty, kteří si stále myslí, že prosperitu od svého stolu vyčaruje centrální bankéř.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře