Stojíme na prahu roku, jenž bezesporu bude ekonomicky značně obtížný. Tím dále přiživí skepsi mnoha Čechů, kteří jsou už nyní ze stavu tuzemského hospodářství rozladěni a obávají se nezaměstnanosti, pokud se s ní tedy již nepotýkají. Někteří z nich by zjevně rádi zpět „životní jistoty“, které jim kdysi, před čtvrtstoletím a více, z tribun slibovali soudruzi.
Je tahle skepse opodstatněná? Ano – ale jen do určité míry. Faktem totiž je, že za jistou dávku skepse, dojmu bezútěšnosti, si mnozí občané kterékoli vyspělejší tržní ekonomiky mohou sami, bez ohledu na momentální ekonomický stav. Již v roce 1976 to na příkladu USA bravurně popsal Tibor Scitovsky v knize The Joyless Economy(Bezútěšná ekonomika).
Scitovsky tehdy nazval vedoucí ekonomiku světa bezútěšnou, neboť doložil, že i přes její značné bohatnutí zůstávají tamní občané stále na přibližně stejné úrovni spokojenosti.
Bohatnutí daného národa tedy zkrátka není samo o sobě s to garantovat, že skepse lidí bude rozehnána. A stejně tak za skepsi obyvatelstva nemůže v horších časech výhradně jen „objektivní“ fakt obtížné ekonomické doby (která nás čeká i v roce 2012); skepse má prostě i svou „subjektivní“ příčinu.
Jak to? Zjednodušeně proto, píše Scitovsky, že lidé neumějí trávit volný čas, „výdobytek“ to každé vyspělejší tržní ekonomiky. „Lelkují“ v komfortu nekreativních volnočasových aktivit typu nakupování, sledování televize či vysedávání u piva. Tuze málo času pak věnují kreativním aktivitám (do nichž je však třeba investovat čas a úsilí, než je člověk útěšně zvládne), jako je pečení, hraní na kytaru či zahradničení.
Komfort nekreativních aktivit je návykový, což je právě ten důvod, proč lidé, ať už alkoholici či třeba „shopaholici“, tíhnou k tomu, oddávat se jim nemírně – a to posléze ústí ve výčitky z nadspotřeby. Přehnané zaměření se na nekreativní činnost, na ryzí spotřebu, vede k dojmu bezútěšnosti a skepse i proto, že lidé jsou v této oblasti citlivější, srovnávají-li se s ostatními: když soused hraje vytříbeněji na kytaru nebo umněji peče, nevyvolá to zpravidla takovou závist, jako když si pořídí dražší auto. Dobrým předsevzetím pro rok 2012 tedy je: Nelelkujme, zapojme se – a utěšme se tak!
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
