#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Výpadek čínských továren kvůli koronaviru byl v únoru ještě větší, než se dosud předpokládalo. V pondělí se dále propadnou akciové trhy i čínská měna

28. února 2020

Podmínky v čínském zpracovatelském průmyslu se v únoru zhoršily nejvýrazněji za celou historii měření. Dokonce ani během vrcholné fáze světové finanční krize před jedenácti lety nebyl propad tak citelný. Důvodem je to, že podstatná část čínských továren a závodů byla kvůli obavě z šíření koronavirové nákazy zavřená nebo nejela na plný provoz.

V pondělí, až se otevřou burzy, lze očekávat další citelný propad akcií i třeba oslabení čínské měny. Přitom již v tomto týdnu se akciové trhy prakticky po celém světě propadaly nejvíce od světové finanční krize.

Ukazatel podmínek v čínském zpracovatelském průmyslu, příslušný index nákupních manažerů, se propadl na 35,7 bodu, když ještě v lednu vykázal úroveň padesáti bodů. Analytici ve střední hodnotě svých odhadů sice pokles očekávali, ale ne až tak citelný. Na nejnižší úroveň v historii měření, 29,6 bodu, se propadl také ukazatel aktivity a podmínek v čínské produkční sféře mimo zpracovatelský průmysl (tj. ve stavebnictví, službách apod.), jak znázorňuje graf níže.

Výroba v Číne se v únoru dramaticky propadla:

image.png

V uplynulém týdnu čínské továrny stále nejely na plný provoz. Výroba fungovala na 60 až 70 procent celkové kapacity.

Výpadek čínské výroby ohrožuje ziskovost firem po celém světě, pročež se v uplynulých pěti obchodních dnech akcie globálně propadly nejdramatičtěji od roku 2008, kdy propukla světová finanční krize. Propad je o to závažnější, že světově významné centrální banky v čele s americkým Fedem a Evropskou centrální bankou stále i letos v lednu a v únoru poskytovaly trhům pomoc prostřednictvím pumpování nových peněz do ekonomiky. Přesto nastal tak dramatický propad. Podle některých měřítek se například americké akcie propadaly dokonce nejrychlejším tempem v celé historii.

Čína je „dílna světa“ a největší vývozce na planetě. Do České republiky vyváží ve velkém například elektrotechnické součástky, takže na jejím dovozu jsou závislá pracovní místa a celková úroveň výroby právě i v ČR. A samozřejmě v mnoha jiných zemích světa.

Ministerstvo financí ČR i ve své aktuální prognóze vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy.

Česká národní banka zase svůj letošní odhad výkonu české ekonomiky staví na předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce dokonce o 5,9 procenta.

V důsledku dnešních dat z čínské produkční sféry lze považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8, resp. 5,9 procenta za příliš pozitivní předpoklad.

Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent (místo nynějšího odhadu tempa růstu ve výši rovných dvou procent). Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použití předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.

Na první pohled se zdá, že nejde o nic velkého, jenom o hru s čísílky za desetinnou čárkou. Pokud ale Čína kvůli koronaviru poroste letos tempem pěti procent místo tempa 5,85 procenta (které v průměru předpokládají MFČR a ČNB), pak letošní růst české ekonomiky nebude 2,15 procenta, ale jen 1,9 procenta. Česká ekonomika tak přijde o zhruba čtrnáct miliard korun a státní kasa o pět miliard korun. Vzhledem k tomu, že už nyní se předpokládá hlubší schodek než ten plánovaný při sestavování rozpočtu (40 miliard korun), je třeba počítat s tím, že deficit za rok 2020 by dosáhl 55 až 60 miliard korun.

Tento výpočet ale stojí na předpokladu, že ekonomické zpomalení tvrdě zasáhne vlastně jen Čínu samotnou. Protože pokud bude pokračovat výpadek produkce v Číně, v rostoucí míře budou české firmy zasaženy skrze německou ekonomiku nebo přímo (budou muset hledat nové dodavatele namísto čínských apod., což znamená ztráty a prodražení). Zpomalení české ekonomiky by pak bylo ještě mnohem výraznější, vždyť jen obrat českého obchodu s Čínou činí přes 600 miliard korun ročně. Obrat zahrnuje jak vývoz, tak dovoz, přičemž jak vývoz, tak dovoz budou v případě delšího výpadku čínské výroby citelně poškozeny. Ztráty pro českou ekonomiku by pak mohly být i řád výše než uvedená suma čtrnáct miliard korun. V takovém případě by narostl deficit státní kasy, a to o další desítky miliard nad uvedenou úroveň, v krajním případě až k úrovni 100 miliard korun.

Pokud by se navíc nákaza výrazně rozšířila do Evropy a ochromila třeba i německou nebo přímo naši ekonomiku, budou ztráty ještě vyšší. Pak už by byl schodek vyšší než sto miliard korun. To je ale opravdu černočerný scénář, který má nyní stále naštěstí jen velmi nízkou pravděpodobnost. Něco podobného se ale přihodilo v roce 2009, kdy na Česko udeřila světová finanční krize.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře