Dnes je velký den Christine Lagardeové, šéfky Evropské centrální banky. Prohlašuje o sobě, že není nátury ani jestřábí, ani holubičí, nýbrž soví. Pokud zvolí činy a slova hodné vskutku moudré sovy, má šanci panikařící trhy uklidnit. Po americkém Fedu je právě Evropská centrální banka institucí s globálně vůbec největším měnověpolitickým vlivem. Její role je zvláště zásadní i proto, že do Evropy, dokonce zejména do eurozóny, totiž do Itálie, se z Asie přesouvá klíčové ohnisko šíření koronavirové nákazy.
Lagardeová se musí poučit z činů a slov Jeroma Powella, šéfa Fedu, který se trhy snažil uklidnit minulý týden. Rozporuplně. Trhy po vystoupení a razantním snížení sazeb začaly rychle opět padat k zemi. Powell totiž investory částečně vylekal a částečně nenaplnil očekávání. Zlá kombinace. První mimořádné měnověpolitické zasedání Fedu od roku 2008 doručilo trhům první nouzové snížení základní úrokové sazby od té doby, hned o 0,5 procentního bodu. Část investorů to zneklidnilo, neboť si řekli, co že to Fed ví, co o ni nevědí, když jedná v takové pohotovosti a zjevně nekoordinovaně – jak z mezinárodního hlediska, tak z hlediska souhry s možným zásahem v oblasti fiskální politiky vlády USA.
Další, převážnou část trhu zneklidnilo cosi trochu jiného. Tito investoři předpokládali, že Fed bude ještě razantnější. Že třeba sníží sazby i o celý procentní bod. „Půlka“ se jim zdála málo. Pokud by byla taková redukce alespoň doprovázená opatřením v oblasti fiskální politiky, vláda by ovšem z jejich hlediska do značné míry suplovala snížení jen o „půlku“ místo redukce o procentní bod.
Co z toho plyne pro Lagardeovou? Vskutku to, že jedině správný soví postoj obstojí. Powell minulý týden zklamal jak jestřáby, tak holubice. K účinnému řešení současné paniky na trzích je totiž třeba něčeho, co jestřábí či holubičí postoj přesahuje.
Soví přístup spočívá v koordinaci měnověpolitického zásahu se zásahem v oblasti fiskální. Trhy musí získat pocit, že centrální banka a vláda to mají dohromady důvtipně promyšlené a propojené. V eurozóně je to ještě těžší než v USA. Vláda není jediná a úrokové sazby jsou na nule, ba v minusu. Pokud to dnes Lagardeová zvládne a trhům dodá síly, vskutku se může považovat za sovu.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
