#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Války plodí školy

14. května 2012

Pop-ekonomie

Politikům – a nejen českým – je často spíláno, že na vědu a výzkum směrují tuze malý podíl národního důchodu a že učitelům platí směšné částky. Nabízí se tedy otázka, co vlastně motivuje politiky, potažmo celé vlády a státy, aby do vzdělání a do školství investovali více.
Nová studie týmu tří ekonomů kolem Philippa Aghiona z Harvardu má jasno: je to hrozba, pocit ohrožení, které motivují vlády k tomu, aby na školství dávaly více. Trojlístek badatelů zkoumal historická data týkající se výdajů na školství (získaná od 19. století v Evropě a po druhé světové válce i v dalších částech světa). Shledal, že nejobjemnější investice do vzdělání šly ze státní kasy v době, kdy se ve vzduchu vznášelo akutní riziko válečného konfliktu. Konkrétně to autoři dokládají na historických případových studiích z Pruska, Francie a Japonska.
Tak například v desetiletce následující po porážce Francie pruskými vojsky v bitvě u Sedanu v září 1870 výrazně stouply francouzské výdaje na školství. V 80. letech 19. století pak byly výnosem ministra školství zrušeny poplatky za studium na veřejných základních školách a nakonec zavedena povinná školní docházka pro děti od šesti do třinácti let. Vznikly zákony, které v modifikacích charakterizují francouzský vzdělávací systém dodnes. Nebýt porážky od Prusů, stát by neměl tak silnou motivaci se školstvím něco dělat, plyne dále ze studie. Školství prostě v posledních desetiletích 19. století výtečně posloužilo coby tmel rozklíženého národa, z velké části negramotného, jehož zástupci hovořili řadou nářečí a v podstatě jim chyběl jakýkoli pocit sounáležitosti a příslušnosti k národu. Povinná docházka učinila z Francouzů gramotné patrioty, schopné zemi v budoucnu bránit.
Autoři studie naopak – možná překvapivě – prokazují, že proces demokratizace té které země k růstu investic do vzdělání nevede. Růst válečného napětí – eskalace rivality mezi státy – zato ano. Závěrem naznačují, že podobný efekt na investice do školství by mohla mít i eskalace ekonomické rivality. V době, kdy se mluví třeba o hrozbě takzvaných měnových válek či o růstu hospodářské rivality mezi velmocemi typu Číny či USA, jde o aktuální otázku.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře