#Lukáš Kovanda, Ph. D.

V tunelu

5. prosince 2011

Závist. Sklony k ní má snad každý. A každý se s ní po svém vyrovnává. Někdo ji „přetaví“ v cosi kladného, třeba v následování osobností inspirujících ať už jměním, umem či třeba rozhledem. Jiný do její temné podoby zabředá celý život, jenž se mu tak stává sledem emočně negativních vjemů. Zvláštní kapitolou je závist na pracovišti, ono chorobné rozebírání, kolik asi bere ten či tamten kolega. Kdo se povznese, a „přetaví“ tuto závist opět v klad, uvědomí si nejspíše, že vyšší mzdy kolegů nejsou jen negativem, nýbrž také dokladem, že mzdová hladina na daném pracovišti je docela vysoko a že i jeho mzda má stále kam růst. Vyšší platy kolegů jsou tedy jakýmsi světlem na konci tunelu – důkazem, že někteří již k onomu světlu, tedy k poměrně vysokým platům, dospěli. Albert Hirschman, německý ekonom, jenž celý tento fenomén – povznesení se nad to, že kolegové berou více – popsal, ho proto ve své studii z roku 1969 označil za „(Hirschmanův) tunelový efekt“. Závist v jistém smyslu existuje i mezi celými státy. Hirschmanově rodné hroudě, (západnímu) Německu, tak už v době, kdy objevně přemítal nad tunelovým efektem, „půlka Evropy“ záviděla pevnou měnu, totiž marku. Její pevnost byla pro řadu evropských států inspirující, vskutku světlem na konci tunelu. A to vlastně doslova. Když totiž v 70. letech vznikl mezi západoevropskými státy mechanismus směnných kursů, jenž omezoval jejich fluktuaci, dostal pojmenování „had v tunelu“; byly prostě stanoveny dolní a horní limity (tedy „tunel“) pro pohyb vzájemných kursů (což byl onen „had“). „Had v tunelu“ byl předstupněm Evropskému monetárnímu systému, jenž vznikl na sklonku 70. let a stal se později základem Evropské měnové unii, a tedy euru. A po uvedení eura to opravdu několik let vypadalo, že se evropské státy – včetně Řecka či Portugalska – dostaly na „světlo“, že mohou sdílet měnu pevnou jako ona někdejší inspirující marka. Jenže ne! Jako na pracovišti nelze dosáhnout vyššího platu (a dát sbohem závisti) bez práce, nelze bez práce získat ani solidní měnu. Na to však Řekové a spol., ale i ti, kteří je do eurozóny „zvali“, chtěli zapomenout. Proto jsme nyní všichni v tunelu. Krizovém.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře