#Lukáš Kovanda, Ph. D.

V Česku rostly v letech 2016 až 2019 mzdy šestkrát rychleji než v eurozóně, po očištění o inflaci

6. června 2020
V době koronavirové krize ceny v Česku klesaly, v eurozóně rostly

Médii znějí stesky nad citelnou českou inflací, momentálně nejvýraznější v EU. Prý za ni může slabá koruna. A tedy také koronavirus, který českou měnu v důsledku znatelně znehodnotil. Jenže tyto stesky jsou mimo.

Se zrychlením tempa inflace se totiž široce počítalo už před koronavirem. Například ČNB počátkem února – zhruba v době, kdy byla česká měna poměrně silná a euro za méně než 25 korun – prognózovala, že v dubnu vykáže míra inflace úroveň 3,7 procenta (viz Obrázek 1 níže). Nakonec to byla 3,1 procenta. Pokud něco, tak koronavirus inflaci zpomalil. Třeba způsobil historické zlevnění pohonných hmot.

Obrázek 1: Podle prognózy ČNB z doby těsně  před úderem koronaviru měla být dubnová meziroční inflace výrazně rychlejší, než byla. Koronavirus v důsledku růst cen v ČR utlumil.

Mnohem podstatnější pro akceleraci inflace v poslední době byla domácí poptávka. V únoru vykázala takzvaná jádrová inflace, tedy inflace očištěná a kolísavé položky typu cen energií a potravin, své nejrychlejší tempo za celé období od začátku roku 2007. Silná jádrová inflace mocně pohání inflaci spotřebitelskou.

Klíčovým zdrojem citelné jádrové inflace je rychlý růst mezd v uplynulých letech. V letech 2016 až 2019 v ČR stoupaly reálné výdělky očištěné o inflaci v přepočtu na osobu průměrným ročním tempem přesahujícím úroveň čtyř procent. V eurozóně rostly ve stejném období šestkrát pomaleji, průměrně o 0,7 procenta ročně (viz Obrázek 2 níže). Výdělky v Česku rychle rostly všem, třeba i kadeřnicím. Takže je zřejmé, že – jeden příklad za všechny – i cena ostříhání musela vzrůst. A právě to ilustruje zásadní důvod, proč je nyní inflace v ČR citelná.

Obrázek 2: V letech 2016 až 2019 v ČR stoupaly reálné výdělky očištěné o inflaci v přepočtu na osobu průměrným ročním tempem přesahujícím úroveň čtyř procent. V eurozóně rostly ve stejném období šestkrát pomaleji, průměrně o 0,7 procenta ročně. 

I letos by dle prognózy Evropské komise mělo být tempo růstu výdělků v ČR rychlejší než tempo inflace (viz Obrázek 2 výše). Naopak třeba na  eurovém Slovensku – které má nyní slabší inflaci než ČR – tamní výdělky letos inflaci nepokryjí. Není to tedy vše jen o výši inflace (viz Obrázek 2 výše)

Navíc, od února do dubna ceny v Česku v průměru klesly. Průměr březnové a dubnové meziměsíční inflace totiž činí minus 0,1 procenta. Naopak v eurozóně ve stejné době ceny rostly. Třeba na Maltě dokonce takřka dvouprocentním tempem (viz Obrázek 3 níže). Takže opravdu nelze tvrdit, že za citelnou inflaci v ČR může oslabení koruny a fakt, že Česko neplatí eurem

Obrázek 3: Během období letošního února až dubna ceny v ČR klesaly, zatímco v eurozóně v souhrnu rostly. Za inflaci v době koronaviru tedy těžko může fakt, že Česko platí korunou, a ne eurem.

Je třeba totiž také rozlišovat mezi meziroční a meziměsíční inflací. Výše zmíněné mediální stesky vyvolává meziroční inflace. Tedy růst cen, která nastal mezi dubnem 2019 a dubnem 2020. V tomto růstu cen se oslabená koruna odráží jen zcela okrajově a vlastně zanedbatelně. K oslabení české měny totiž došlo až během letošního března. Přitom platí, že slabší měna se propisuje do inflace postupně, se zpožděním.

Kdo tedy tvrdí, že březnové oslabení koruny je hlavním nebo klíčovým zdrojem citelné dubnové meziroční inflace, je ekonomickým nedoukem.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře