#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Strategické kovy pro důchodce

14. listopadu 2019
Prodej státních rezerv by byl jako snaha o zeštíhlení uvěřitelnější, kdyby probíhal v kontextu dalších opatření.

Česká ekonomika svým letošním růstem zaostane za předpokladem, na jehož základě na ministerstvu financí sestavovali rozpočet na tento rok. Ani největší optimisté dnes nedoufají, že by ekonomika vykázala růst o 3,1 procenta. Právě s takovou expanzí přitom ministerstvo počítalo, když loni dávalo rozpočet dohromady.

Jestliže ekonomika letos poroste o 2,6 procenta, což je nynější konsenzus trhu, znamená to, že rozpočet musí už jen kvůli samotnému slabšímu růstu počítat s výpadkem v příjmech čítajícím zhruba deset miliard korun. To samozřejmě není z hlediska celkového objemu rozpočtu úplně rozhodující suma, nicméně i takový výpadek dále zesiluje tlak na ministerstvo financí, aby hledalo dodatečné příjmy.

Ideálně pochopitelně takové dodatečné příjmy, které voliče nezabolí. Sněmovní hospodářský výbor včera zablokoval návrh ministerstva průmyslu prodat zásoby kovů ze státních rezerv za více než dvě miliardy korun. Kovy, které by se vešly do 1600 kamionů, zůstanou v rukou státu a vláda bude muset příjmy hledat jinde.

Jedná se o další ilustraci rébusu, který Babišova družina řeší: jak v době zpomalování ekonomiky zajistit, aby se i nadále mohly zvyšovat důchody, a přitom neprohlubovat zadlužení? Kupovat si důchodce za stovky kamionů plně naložených strategickými kovy, to zní čistě politicky jako výtečný obchod. Vždyť komu budou ony kamiony vlastně chybět? Dlouhodobé a strategické ohledy jdou stranou.

Ale třeba už ony rezervy kovů opravdu nejsou potřebné. V takovém případě by šlo o žádoucí zeštíhlení provozu státu, po němž přece kdekdo správně volá. Pokud jde ale vládě opravdu o tohle, nabízejí se předně jiná řešení. Například snížení počtu státních zaměstnanců doprovázené důslednou elektronizací a celkovým zefektivněním veřejné správy. Takové řešení si ale žádá politicky riskantní řez. Prodávat strategické kovy je pohodlnější. Zbavit se části státních zaměstnanců znamená zbavit se části voličů. A kdo ví, zda tento počet dodatečně získaní voliči z řad důchodců vykompenzují. Jistější je prodat kamiony naložené kovem. Kamion ani kov volební právo nemají.

Zkrátka a dobře, prodej rezerv státu by byl jako snaha o jeho zeštíhlení uvěřitelnější, pokud by probíhal v kontextu dalších, širších a systémových, třeba i léta trvajících procesů směřujících k menšímu a levnějšímu státu. Po takových krocích ale není ani vidu, ani slechu. Počty státních zaměstnanců rostou, o znatelně větší efektivitě státní správy také nemůže být řeč.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře