#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Stát kyne jako Otesánek

3. ledna 2019

V roce 2019 přibude nejvíc státních zaměstnanců minimálně za posledních deset let. Přes 16 tisíc hlav. Naproti tomu mladých podnikatelů ubývá. Je to varovné znamení.

V první polovině desetiletí se počet státních zaměstnanců snižoval, ale od roku 2015 už zase citelně narůstá, takže ve výsledku budeme mít o 35 tisíc státních zaměstnanců víc než roku 2010. Naopak podnikatelů do čtyřiceti let povážlivě ubývá. V roce 2019 jich bude asi o 86 tisíc méně než v roce 2010. Částečně jde o výsledek dlouhodobého demografického trendu, ale i tak je situace varující.

Připočtěme k tomu, že prakticky již vymřela generace důchodců, kteří pamatovali první republiku jinak než jako ta nejmenší holátka. Mnozí z těchto lidí zosobňovali jakési přemostění mezi předválečnou demokracií a tržní ekonomikou a budováním téhož po roce 1989. V 90. letech výrazně přispěli k nakročení naší země tržním směrem a dali punc obnovenému podnikatelskému étosu. Současní důchodci už jsou víceméně úplní odchovanci socialismu, ať už toho nacionálního, nebo internacionálního.

Z toho všeho plyne závažné poznání, neboť pokud neudeří obzvláště silná krize (což si nikdo soudný přát nemůže), bude popsaný trend, ústící v další narůst státní moci a přerozdělování, pokračovat. Už jen kvůli populačnímu stárnutí příštích desetiletí. Rok 2018 tento fakt naplno obnažil.

Nejhorší silnice 

Co to znamená v praxi? Z našich daní v příštích letech půjde víc a víc na věci typu slev na jízdném právě i pro důchodce nebo na školní obědy zdarma, místo aby se tytéž peníze nechaly lidem v kapse, či aspoň daly třeba na 80 kilometrů dálnic. Vždyť podle dat Světové banky máme nejhorší úroveň silniční sítě ze zemí Visegrádské skupiny, přičemž její stav se zhoršuje soustavně už od roku 2011.

S růstem státní moci a přerozdělování zkrátka vážně hrozí, že „obědy zadarmo“ upřednostníme před vytvářením podmínek pro podnikání. Klíčovou z nich je právě kvalitní infrastruktura. Postoj státu k podnikání je ostatně vidět i na přístupu k fenoménu sdílené ekonomiky. Ne že by platformy, jako je Uber nebo Airbnb, nebyly v lecčems problematické. Nicméně argumentace, kterou v boji proti nim volí část politiků nebo státního aparátu, je úsměvná.

Když kritizují Airbnb, vadí jim najednou, že se vylidňuje historické centrum Prahy. To se ale vylidňuje posledních třicet let, ba víc. I lidé středního věku ještě pamatují, jak v Nerudovce na starousedlických dvorcích tu a tam zakokrhal kohout. Taxikáři zas posledních třicet let, někdy od dob bijáku Bony a klid, dělají Praze ostudu, jejíž rozsah hvězd se dotýká, a o níž dokonce bedekry zpravují. Ale zrovinka s příchodem decentralizované možnosti sdílení v sobě konšelé dojemně našli odvahu se s letitými nešvary vypořádat.

Takže třeba přeprava autem za úplatu se stává problémem paradoxně až nyní, kdy je i cesta zahraničního turisty z letiště na hotel, druhdy taxikáři masově využívaná k nestoudnému okrádání, transparentní jako nikdy předtím.

Koalice ohrožených 

Probíhá kreativní destrukce, která dává tušit, že tolik hotelů za takové ceny není třeba a tolik taxíků za takové ceny také ne. A také to, že ani mnohé z regulací vlastně nepotřebujeme. Ohrožen je hoteliér, taxikář, úředník. Vytvářejí tedy jakousi koalici, jejímž společným zájmem je kreativní destrukci oddálit. Tedy oddálit inovaci.

Přejme si do roku 2019, ať se najde více těch politiků a úředníků, kteří vytvářejí podmínky pro podnikání. Nikoli těch, kteří si usmysleli, že třeba prostřednictvím dotace vytvoří přímo podnikatele. Že jím udělají třeba svého kamaráda. Přejme si také, ať se o kreativní destrukci, a tedy inovaci – ať už má podobu sdílené ekonomiky, či jinou –, vede seriózní diskuse. A aby v té diskusi už nevítězily argumenty těch, kdo mají z inovace strach hlavně proto, že ohrožuje jejich status podnikatele, jenž jim mnohdy tím či oním privilegiem – díky té či oné vyšlapané cestičce – přiznal některý ze současných nebo minulých politiků či úředníků.

Vyšlo v Reflexu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře