Další díl seriálu o laureátech Nobelovy cena za ekonomii se tentokrát odklonil od tradičního představování oceněných osobností. Lukáš Kovanda, pedagog VŠE v Praze a hlavní ekonom finanční skupiny Roklen, se tentokrát zaměřil na to, jak výběr oceněných probíhá.
Poslechněte si, jak Lukáš Kovanda vysvětluje výběr laureátů Nobelovy ceny za ekonomii
Cena za ekonomii se plným názvem jmenuje Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. V roce 1968 byla založena Švédskou národní bankou a o rok později byli oznámeni první laureáti – Ragnar Frisch a Jan Tinbergen. Cena vznikla až po vzniku původních Nobelových cen (původně jen pro oblasti fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura a mír). V roce jejího zrodu bylo také rozhodnuto, že na památku Alfreda Nobela již nebudou zavedeny žádné další ceny.
Letos dostal Nobelovu cenu za ekonomii francouzský akademik Jean Tirole z university v Toulouse. Po třech letech tuto cenu obdržel jako jediný, v předchozích letech byla vždy sdílena. Jednašedesátiletý ekonom Tirole cenu obdržel za třicet let výzkumu tržní síly a regulace trhu. Královská švédská akademie jeho výzkum označila za „vědu o krocení silných firem“. Podle ředitele francouzské centrální banky Christiana Noyera se Tirole podílel na státních regulačních opatřeních v době finanční krize.
Pane Kovando, jak probíhá samotný proces udílení Nobelovy ceny za ekonomii? Jak Královská švédská akademie postupuje?
Klíčový je výbor, který má 5 členů – tajemníka a 4 přidružené členy. Tento Výbor pro udílení Nobelovy cena za ekonomii je volen právě Královskou švédskou akademií. Celý rok shromažďuje klíčová doporučení a údaje o možných laureátech Nobelovy ceny pro ten daný rok. Pak je o návrhu Výboru hlasováno opět Královskou švédskou akademií.
Registrují členové výboru během roku nějaký nátlak od ekonomů a akademiků, aby ocenili právě je? Je možné nominovat sebe sama?
Na toto téma jsem se bavil s Tore Ellingsenem, což je současný šéf Výboru pro udílení Nobelovy ceny za ekonomii. V tomto ohledu byl poměrně skoupý na slovo a říkal, že nejlepším způsobem, jak se vlichotit Výboru a Královské akademii je dělat dobrý výzkum. Členové výboru a švédští akademici se snaží brát laureáta co nejobjektivněji podle jeho skutečných zásluh v oblasti ekonomického výzkumu.
Zastavme se u osobnosti pana Ellingsona, předsedy Výboru pro udílení Nobelovy ceny za ekonomii. Kdo to vlastně je?
Je zajímavé a trochu pikantní, že to není Švéd, ale Nor. Člen Výboru nemusí být nutně Švéd, pouze musí ve Švédsku po určitou dobu žít. Je to Nor poměrně mladý, ročník 1962, takže rozhoduje o laureátech Nobelovy ceny, kteří bývají zpravidla o generaci starší.
Vy jste se s Torem Ellingsenem setkal osobně. Při jaké příležitosti to bylo a jaký dojem na vás předseda výboru pro udílení Nobelovy ceny zanechal?
Setkal jsem se s ním při své návštěvě Stockholmu. Působí na Stockholmské ekonomické univerzitě a tehdy to bylo v roce 2009 také v době, kdy se udílela tehdejší Nobelova cena. Tehdy byl pouhým členem výboru a působil na mě poměrně mladistvým dojmem na to, že má takto významnou funkci. Ale na druhou stranu – a to bych chtěl podtrhnout – nepřeceňujme roli Výboru. Klíčová je Královská akademie a osobnosti ekonomického světa. Ty, které posílají svá doporučení a hodnocení, proč by ten který laureát měl být zvolen. Výbor funguje spíše jako určitá procesní jednotka, která zajišťuje plynulý chod procesu výběru laureáta ekonomické Nobelovy ceny.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
