#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Robert Fogel: ekonom, který bořil mýty

19. srpna 2014

Americký vědec a historik hospodářství Robert Fogel svými publikacemi překvapil v 60. a 70. letech jak odbornou, tak laickou veřejnost. Výzkumem založeným na pečlivé analýze historických ekonomických dat mimo jiné vyvrátil mýtus o tom, že rozvoj železnice na konci 19. století výrazně přispěl k hospodářskému růstu USA. Podobné reakce  vyvolala i jeho práce o otrokářství. Protože ale všechna svá tvrzení podepřel důkladným statistickým výzkumem, byla jen těžko napadnutelná.

Poslechněte si, co Lukáš Kovanda říká o Robertu Fogelovi

Robert Fogel za svou práci získal v roce 1993 Nobelovu cenu. Královská švédská akademie věd Fogela ocenila za to, že znovuobnovil výzkum ekonomické historie. Na základě historických údajů podložených znalostí ekonomické teorie totiž provedl analýzu, s jejíž pomocí se pokusil vysvětlit ekonomické a politické změny moderní doby.

Z Fogelova výzkumu tak vyšlo například najevo, že vynález železnice zrychlil na konci devatenáctého století hospodářský rozvoj USA o pouhé tři měsíce. Tedy podstatně méně než se do té doby předpokládalo. V knize Time on the Cross: The Economics of American Negro Slavery zas Fogel došel k závěru, že otroci v jižanských státech Ameriky se měli lépe, než svobodní dělníci na severu.

O tomto laureátovi Nobelovy ceny za ekonomii hovořil ve Studiu Zet Lukáš Kovanda, hlavní analytik finanční skupiny Roklen a pedagog na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Robert Fogel získal Nobelovu cenu za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie. Jak přesně ale porota jeho ocenění zdůvodnila?

Šlo o znovuobjevení nové cesty k ekonomické historii v 50. a v 60. letech. Do té doby byla ekonomická historie do značné míry pouhým vyprávěním, které bylo poměrně vágní, nevědecké a nesystematické. Nová generace ekonomických historiků Fogelova typu hledala způsoby, jak tuto oblast uchopit a do celého oboru vnesla mnohem sofistikovanější statistické metody, které se často označují jako kliometrie.

Jak se mohou v oboru, jako je ekonomie, uplatnit analýzy historického vývoje? V čem jsou pro současnou ekonomii přínosné?

V tom, že v nich mnohem více promlouvají čísla než ve “staré” ekonomické historii, která byla realitou do doby příchodu vědců Fogelova typu. Současná ekonomie do velké míry staví na statistice, na ekonometrii a právě v tomto smyslu působí Fogelova metoda mnohem vědečtěji. Data, která takto získává, jsou nahlížena jako mnohem věrohodnější.

První ze dvou knih, které Fogela nejvíce proslavily, vyšla v 60. letech. O čem se v ní píše?

Na těchto knihách se ukazuje, jak převratný jeho výzkum byl. Velmi obratně v nich zbořil mýty právě díky tomu, že používal čísla. V roce 1964 přišel s knihou, která se v překladu nazývá “Železnice a ekonomický růst”. V té překvapivě doložil, že americká ekonomika by 31. března 1890 dosáhla stejného růstu, jako dosáhla 1. ledna 1890, kdyby nedošlo k vynálezu parních lokomotiv. To znamená, že lokomotivy zrychlily ekonomický růst Spojených států pouze o tři měsíce navzdory tomu, že historici do té doby tomuto vynálezu připisovali zcela revoluční význam.

Druhá kniha, se kterou Fogel uspěl, vyšla v následující dekádě. Jakému tématu bylo věnováno toto dílo?

V roce 1974 vydal Fogel se spoluautorem knihu, která se věnovala otrokářství. V ní doložil, že otrokářství bylo nesmírně efektivním podnikem, nikoli však z hlediska otrokářů, ale překvapivě, a tím vyvolal velkou bouři, i z hlediska otroků. Na statistických datech doložil mimo jiné z hlediska příjmu kalorií, že se otroci v jižanských státech měli lépe, než svobodní dělníci v severních státech. To bylo boření mýtů par excellence a Fogel za to sklidil porci kritiky. Všechna svá tvrzení ale měl podložena solidními statistickými a číselnými argumenty. Bylo velmi obtížné je napadat a ukazuje se, že historie do příchodu vědců jeho typu byla do značné míry vyprávěním, dějepisnou pohádkou. Ukázal, že to bylo docela jinak, než jak se učí.

Vraťme se ještě o něco více do historie. Fogel v mládí tíhl ke komunismu, ale postupně na tuto ideologii zanevřel. Proč?

Fogel vyrůstal v době druhé světové války. Říkal, že to bylo období “americko – ruských líbánek”. Ve Spojených státech tehdy byli komunisté vykreslováni jako hrdinové, členové undergroundu, kteří v Evropě bojují prosti nacismu, kteří jsou na straně chudých, na straně černochů. Říkalo se, že v New Yorku byl v té době téměř každý mladý člověk buď trockistou, socialistou nebo komunistou a týkalo se to i Fogela. Těmto myšlenkám zůstal věrný tak deset let, zhruba do poloviny padesátých let. Imponovalo mu, že komunismus se tvářil jako věda o společnosti.

Poté, co Fogel obdržel Nobelovu cenu, odmítl se stát ekonomickou celebritou a objíždět dobře placené přednášky a konference, na které dostával pozvání. Proč se tak rozhodl?

Nebylo to úplně záhy po té, co obdržel Nobelovu cenu. V prvním půldruhém roce tyto konference, které jsou velmi lukrativní záležitostí, skutečně objížděl. Nechtěl se ale vydat do “ekonomického důchodu”. Pakliže objíždíte tyto konference, do “důchodu” se vydat musíte, protože nemáte čas na vlastní výzkum. Na konferencích, když to řeknu hodně lidově, papouškujete to, co jste objevil v minulosti a nepřicházíte na nic nového, protože nemáte čas věnovat se hluboké badatelské činnosti.

Kromě výzkumu v oboru se Fogel zajímal i o velmi aktuální témata. Jedním z nich bylo globální oteplování. Jaký měl Fogel názor na tento fenomén?

Byl poměrně skeptický vůči snahám s globálním oteplováním bojovat. Říkal, že tento fenomén může souviset s dlouhými slunečními cykly. Také tvrdil, že i kdyby skutečně došlo ke zvýšení hladiny oceánu o několik centimetrů, tak to ani nemusí být negativní jev, protože by se tím zvýšil objem orné půdy o několik stovek mil. Globální oteplování vůbec nehodnotil negativně. Ještě k tomu dodával – což je častý argument odpůrců snah o potlačení globálního oteplování – že na tom lidstvo může být v příštích letech technologicky mnohem lépe. Globální oteplování pak bude možné potlačit mnohem levněji, než nyní.

Robert Fogel se zajímal i o roli médií ve společnosti? Co o nich tvrdil?

Fogel jako příklad uváděl havárii v jaderné elektrárně Three Mile Island, což je historicky největší jaderná katastrofa ve Spojených státech, ke které došlo v roce 1979. Všiml si zajímavého jevu, že média po havárii stála proti pokračování rozvoje jaderné energetiky. Jen jeden z deseti novinářů byl pro to, aby se ve vývoji jaderné energetiky pokračovalo. Ve vědecké branži tomu bylo přesně naopak: devět z deseti vědců bylo pro, aby se i navzdory této havárii ve vývoji jaderné energie pokračovalo. Fogel z toho vyvozoval, že média jsou mnohem negativističtější a pesimističtější, než vědecká obec. A je tomu tak proto, že jak všichni víme, negativní zprávy prodávají.

Z oblasti hospodářství se mimo jiné vyjádřil k Číně a jejímu trhu. Jak na hospodářský rozvoj Číny nahlížel?

Kritizoval lidi, kteří říkali, že Čína je socialismus. Fogel upozorňoval na to, že je to v podstatě kapitalismus. Srovnával objem regulací v Čínské lidové republice například s objemem regulací v Evropské unii a dospěl k tomu, že objem regulací je v čínské ekonomice mnohem nižší. Z tohoto hlediska je evropskounijní ekonomika podle Fogela socialističtější.

Vy jste se s celou řadou nositelů Nobelovy ceny za ekonomii setkal, a to včetně Roberta Fogela. Jaký máte z tohoto setkání zážitek? Jak na vás zapůsobil?

I v rámci všech nobelistů, s nimiž jsem se setkal, na mne působil jako vědec na svém místě, člověk, který nepodléhá ideologickým dogmatům. Byl komunistou, pak působil na Chicagské univerzitě, což je tradičně protržní univerzita. Na prvním místě u něj stála statistika a čísla, a co mu vycházelo z čísel, interpretoval bez ohledu na to, jaká byla v té době módní ideologie a co se společensky očekávalo. Díky tomu svými závěry vyvolával velké bouře, ale zároveň byl těžko napadnutelný, protože je měl podložené velmi důslednou a sofistikovanou statistickou činností.

Pan Fogel v loňském roce zemřel a určitě se dnes řadí k průkopníkům nové ekonomické historie.

Odvysíláno na rádiu Zet.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře