#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Reforma penzí musí být razantnější

15. srpna 2018

Vládní návrh na oddělení důchodového účtu není důchodová reforma a problémy penzijního systému neřeší, říká hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. Podle něj byla důchodová reforma vlády Petra Nečase (ODS), která zavedla tzv. druhý pilíř systému, příliš krotká a další reforma penzí musí být ambicióznější, aby lidi o nutnosti spoření si na stáří vůbec přesvědčila.

Nová vláda mezi svými prioritami uvádí důchodovou reformu, jejíž podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Lze tento návrh vnímat jako pozitivní posun? 

Domnívám se, že to vůbec nic neřeší. Nevidím na tom nic pozitivního. Na druhou stranu nemohu ani říct, že na tom vidím něco negativního. Jde zkrátka o kosmetickou úpravu, která vůbec neřeší problém penzí. Řeší přelévání peněz, které jsou nebo tak jako tak budou mezi jednotlivými účty nebo rozdělení těchto účtu. Neřeší však vůbec to podstatné – jak tam dolít další peníze. Divím se proto, že je to vůbec vydáváno za nějakou důchodovou reformu. Z mého hlediska se o žádnou reformu nejedná. 

Na druhou stranu nemohlo by jít o nějaký první krok, který by skutečné reformě předcházel? 

To samozřejmě může být, ale spíše se zdá, že bude ustanovena již několikátá důchodová komise. Takže nelze hovořit o prvním kroku ve chvíli, kdy nevíme, s čím nová komise přijde. Nevnímám to tedy jako první krok jakékoliv reformy, ale jako něco, co má dát na odiv, že se v oblasti penzí něco děje, ačkoliv tomu tak není. 

Prohlášení tento krok odůvodňuje tím, že veřejnost bude mít přehled o tom, kam její odvody putují a jak budou využity. Nebylo by relevantní zavést něco podobného jako ve Švédsku, kde budoucímu důchodci každý rok přichází výpis z jeho virtuálního účtu a všichni tak mají přehled o svých budoucích nárocích? 

To sice neřeší problém, jak dostat do systému více peněz, ale umožňuje to, aby si lidé lépe uvědomovali, kolik do systému poslali a na co budou mít nárok v penzi. Třeba by to mohlo vyvolat i větší společenskou diskusi, jak dále reformovat penze, aby tam bylo více peněz. Proti švédskému systému tedy nic nemám. Zvýšilo by to adresnost, i když třeba na úkor solidarity. Přinejmenším by se lidé více zajímali, protože teď do toho kromě pár odborníků na sociální politiku nevidí.

Poslední vláda s důvěrou přikročila ke zrušení druhého pilíře a zastropování věku odchodu do penze. Jak tyto kroky hodnotíte? 

Původní postupné zvyšování věku odchodu do důchodu hodnotím pozitivně. To byla takzvaná malá důchodová reforma, která vůbec umožnila, abychom se v oblasti penzí dostali z toho nejhoršího. Do té doby tu byl až alarmistický ryk, i když správný, že bychom ty důchody v budoucnu neufinancovali. Postupné navýšení věku odchodu do důchodu sňalo ze systému podstatnou část toho tlaku. I ve světle tohoto kroku jsou mnozí lidé přesvědčeni, že už žádnou velkou reformu nepotřebujeme. Následně byl věk odchodu zastropován opět spíše z populistických důvodů. Nemyslím si, že to bylo nutné, další postupné navyšování nastavené Nečasovou vládou by bylo rozumné. Vedle toho zastropování došlo ke zboření druhého pilíře a nebylo postaveno nic nového navzdory tomu, že se tu několik let scházela další komise. Pokud by byla postavena nová reforma a vedle toho došlo k zastropování, tak řeknu dobře, v pořádku. Ale to se nestalo, nic nového tu nemáme. Problém se tak teď o něco posunul, důchodový systém zase výrazněji začne zatěžovat státní kasu někdy kolem třicátých let tohoto století. Pokud nedojde k další reformě a stát se nebude chtít zadlužit, tak budou mít důchodci velmi chudé penze. Proto by mělo smysl se vrátit k něčemu podobnému, oč se velmi nešikovně a v nejhorší možný okamžik, tedy v době krize, pokoušela Nečasova vláda.

To jste říkal již dříve, že tzv. velká důchodová reforma byla krokem správným směrem, i když ji považujete za nedostačující, špatně komunikovanou a načasovanou. Proč by ale měl být druhý pilíř v nějaké podobě žádoucí? 

Fondové financování v jakékoliv podobě umožňuje, aby stárnoucí populace dokázala žít z nějaké mladé populace, která stárnutí nepociťuje. Takové mladé populace se prakticky v Evropě nevyskytují, ale najdeme je třeba v Asii. Jediným spojníkem mezi naší stárnoucí populací a mladou populací například v Indonésii či na Filipínách a v dalších rozvíjejících se ekonomikách může být fond, který bude investovat prostředky, jež si lidé ukládají na stáří, do akcií v těchto mladých, dravých, rostoucích společnostech. Lze očekávat i při ohromných výkyvech, že tam ten ekonomický výkon poroste už jen z hlediska toho demografického růstu. Díky těmto mladým populacím by se tedy mohly zhodnocovat i peníze na stáří Čechů. Jde o jednu z možností, jak dolévat peníze do důchodového systému. Samozřejmě by celý systém neměl být založen jen na fondech, ale nepochybně by měly představovat jednu z jeho složek. 

Odpůrci fondově financovaných pilířů by mohli namítnout, že investování prostředků zmíněným způsobem může být riskantní a k jejich zhodnocení vůbec dojít nemusí, naopak může dojít i k nějakým ztrátám… 

To samozřejmě ano. Ale jak jinak ty peníze získat? Hovořil jsem o tom například s panem profesorem Jaroslavem Vostatkem, podle nějž ty akcie tolik nerostou, a navíc jde o rizikové investice. S tím sice souhlasím, ale kde jinde ty peníze vzít? To není žádná raketová fyzika. Buď budeme muset zvýšit odvody ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu, nebo se pod státní gescí bude investovat. Ano, sice na rizikových trzích, ale to bude jen určitá část. Jsem přesvědčen, že dlouhodobě porostou a z dlouhodobého hlediska tam ten výnos bude. Krátkodobě lze samozřejmě hledat mechanismy, kterými se pojistit proti těm výpadkům typu hospodářská krize. Samozřejmě neříkám, že by se mělo upustit od těch solidárních systémů. Ty ať jsou ale navázány na to, jak se daří naší ekonomice. A pak menší část ať je zajištěna fondovým pilířem. Samozřejmě ty rizikové investice do rozvíjejících se trhů byly jen nápad, není to jediná možnost. I dluhopisy nebo třeba akcie amerických korporací zajistí nějaké zhodnocení.

V čem se ještě můžeme ze zrušené důchodové reformy poučit? 

Nečasova reforma možná paradoxně byla příliš slabá. Tak slabá a tak kompromisní, že nedokázala přesvědčit ani ty, kteří by jinak byli ochotni do nějakého rizika jít, pokud by tam byl ten výnos. Ten tam ale nebyl, protože se nesmělo investovat do rizikovějších aktiv. Jsem tedy pro to, aby se v tomto směru šlo dál. Reforma musí být razantnější, aby lidi přesvědčila, že se vyplatí do toho jít. 

Rozhovor s Lukášem Kovandou vedl Bohumír Žídek.

Vyšlo v Právu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře