#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Průmysl eurozóny padá, v Německu je nejhůře za jedenáct let, česká koruna navzdory tomu však sílí, dnes prolomila další rekord

12. února 2020

Průmysl eurozóny se plošně hroutí. V Německu se propadá nejvýrazněji od začátku roku 2009, kdy kulminovala světová finanční krize. Česká koruna však paradoxně dále sílí, dnes zhodnotila na svoji novou nejsilnější úroveň vůči euru od října 2012. Je její posilování udržitelné?

Průmyslová produkce v eurozóně se loni v prosinci propadla meziročně o 4,1 procenta. Průmysl si tedy vedl mnohem hůře, než analytici předpokládali. Ti oslovení Bloombergem totiž ve střední hodnotě svých odhadů počítali s propadem průmyslu ve výši 2,5 procenta.

Propad o více než čtyři procenta nepředpokládal nikdo z šestnácti oslovených analytiků, největší pesimisté vyhlíželi tříprocentní propad. Za očekáváním zaostala i meziměsíční dynamika průmyslové produkce eurozóny. Oslovení analytici ve střední hodnotě svých odhadů počítali s tím, že mezi loňským listopadem a prosincem ztratila průmyslová výroba eurozóny rovná dvě procenta, ve skutečnosti však přišla o 2,1 procenta, což je nejvýraznější meziměsíční propad od února 2016.

Prosincový propad průmyslu eurozóny odráží znatelnější než očekávané slábnutí všech jejích klíčových ekonomik, ať už jde o Německo, Francii či Itálii. Je tak pravděpodobné, že ekonomika eurozóny jako celku ve čtvrtém čtvrtletí 2019 stagnovala, zatímco Eurostat zatím ohlásil, že rostla o 0,1 procenta. Tento svůj první odhad však zřejmě pod tíhnou dnešních dat reviduje.

Německá průmyslová výroba (bez zahrnutí stavebnictví) se v prosinci propadla nejvýrazněji od dob finanční krize, konkrétně od ledna 2009, když v porovnání s listopadem ztratila 3,5 procenta. Je třeba počítat s tím, že ve čtvrtém čtvrtletí se propadla celá německá ekonomika, jež tak stále neuniká riziku zabřednutí do technické recese.

Propad průmyslu se však neomezuje jen na Německo, ale týká se také Francie, Itálie, Španělska či Nizozemska. Zároveň je propad celkem plošný i napříč jednotlivými průmyslovými odvětvími. To snižuje pravděpodobnost toho, že by se jednalo o jednorázovou či jinak omezenou záležitost. Závažnost popsaného průmyslového útlumu v eurozóně tím jen vzrůstá.

Jisté „blýskání na lepší časy“ mohou představovat zlepšené lednové výsledky ukazatelů sentimentu. Tyto předstihové ukazatele však zatím stačily zohlednit spíše jen prosincový podpis dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou. Podpis je dobrou zprávou právě i pro průmysl eurozóny, jejž zvláště v uplynulém roce povážlivě brzdila nejistota spjatá s celní válkou dvou nejsilnějších světových ekonomik. Mezitím se však objevila hrozba nová, a sice čínský koronavirus. Ochromení čínské ekonomiky a tamního průmyslu znamená další problém pro země typu Německa, jež jsou na plynulém obchodu s Čínou vysoce závislé.

Tím, čím je Čína Německu, je zase Německo Česku. Proto je paradoxní, že i ve světle dnešních chmurných výsledků průmyslu eurozóny koruna dále posiluje. Po poledni středoevropského času zhodnotila vůči euru dokonce až na úroveň kursu 24,83, což je její nejsilnější hodnota vůči evropské jednotné měně od 25. října 2012, jak plyne z dat Bloombergu.

Posilují však i další měny středoevropského regionu, zlotý i forint. Devizoví investoři tedy zřejmě předpokládají, že horší než očekávané výsledky průmyslu eurozóny na sklonku loňského roku zvyšují pravděpodobnost dalšího uvolnění měnové politiky ze strany Evropské centrální banky. Takové uvolnění by mohlo dále zatraktivnit středoevropské měny, které již nyní vykazují vyšší úročení než euro. Devizoví obchodníci zatím tedy odsunují na druhou kolej obavu z toho, že útlum německé ekonomiky dříve či později oslabí právě i ekonomiky středoevropského regionu.

V případě české koruny jsou navíc namlsáni jestřábí měnovou politikou České národní banky. Ta se celosvětově jako jediná minulý týden vydala proti proudu a své základní sazby zvýšila, čímž korunu dále zatraktivnila.

Ze strany ČNB jde sice o krok odvážný, nicméně v kontextu právě i dnešních dat za průmysl eurozóny možná až příliš optimistický. Optimismus se týká i dalších tuzemských institucí.

Tak například zatímco mezinárodní finanční instituce zhoršují svůj odhad letošního růstu čínské ekonomiky, ty české zůstávají v klidu.

Třeba podle ratingové agentury S&P Global Ratings poroste čínská ekonomika letos jen pětiprocentním tempem. Přitom ještě ve své minulé prognóze její letošní expanzi odhadovala na 5,7 procenta. To však bylo ještě před propuknutím nákazy koronavirem, jak ji nyní sledujeme v přímém přenosu.

S&P Global Ratings není rozhodně jediná. Svůj výhled zhoršují vskutku prakticky všechny globální instituce a banky. Třeba švýcarská banka UBS předpokládá, že Čína letos poroste tempem 5,4 procenta, místo dosavadního odhadu 5,9 procenta.

Českých institucí jakoby se ovšem koronavirus netýkal. Třeba ministerstvo financí i ve své aktuální prognóze, zveřejněné minulý týden, vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu zmíněné dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.

Přesto je třeba v důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.

ČNB je zjevně ještě optimističtější než ministerstvo financí. Ministerstvo totiž ve své prognóze růstu české ekonomiky v letošním roce nadále počítá s dvouprocentní expanzí, tak jako v listopadu. ČNB tuzemskému hospodářství věří ještě více, mělo by podle ní letos reálně přidat 2,3 procenta. Právě tento výhled umožnil české centrální bance minulý týden zvýšit sazby a tím dát další impuls k posílení i české měně. Pokud by odhad růstu české ekonomiky v letošním roce byl slabší, zřejmě by zvýšení úrokových sazeb ČNB nezískalo v rámci její bankovní rady dostatečnou podporu. Tím palčivější je tedy otázka, zda má tento optimismus opodstatnění. Pokud ne, posilování české měny vskutku není udržitelné, a ta se tak brzy opět vrátí nad úroveň kursu 25 korun za euro. Zhoršit se ovšem může nejen kurs koruny, ale výkon celé tuzemské ekonomiky.

Z modelu České národní banky totiž plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, české ministerstvo financí by mělo předpokládat růst tuzemské ekonomiky pod úrovní dvou procent. Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použiti předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.

Tím spíše půjde o sci-fi, pokud se bleskurychle nezotaví průmysl eurozóny. Takovému zotavení samozřejmě koronavirus nijak nepomáhá, naopak.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře