#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Podle ekonoma S. Peltzmana dnešní ekonomii chybí osobnosti, které by svými názory měnily společnost

20. prosince 2014

Ekonom Sam Peltzman říká, že v současné ekonomii chybí osobnosti, které by svou prací pomáhaly vytvářet dějiny. Pro Peltzmana byl takovou osobností v minulosti například jeho kolega Milton Friedman, jehož názory přispěly k pádu železné opony.

Poslechněte si, co Lukáš Kovanda říká o Samovi Peltzmanovi.

Sam Peltzman, bývalý profesor na Boothově obchodní fakultě Chicagské univerzity, se věnuje zejména teorii regulace – tedy tomu, jak zásahy státu působí na trh a tržní síly. Pojmenoval jev, při kterém stojí v rozporu regulace s lidskou přirozeností nebo tržními silami – takzvaný Peltzmanův efekt.

O Peltzmanově práci hovořil v rámci seriálu Studia Zet o významných světových ekonomech Lukáš Kovanda, který vyučujena Vysoké škole ekonomické a je hlavnímekonomem finanční skupiny Roklen.

Co Peltzman soudí o současné podobě ekonomie? Je zastáncem technické ekonomie, na první pohled nerozlišitelné od fyziky?

On to vidí smíšeně. Nelze říci, že by byl jasným kritikem matematizace ekonomie a dalších podobných aspektů. Spíše mu vadí, že ekonomové poslední dobou přestali řešit velké otázky. Vzpomíná v této souvislosti na svého již zesnulého kolegu z Chicagské univerzity Milton Friedman, který skutečně byl schopný řešit velké otázky typu tržní ekonomika versus centrálně plánovaná ekonomika. Friedman například spolehlivě ukazoval efektivitu tržní ekonomiky a podle Pelzmana Freedmanovy myšlenky přispěly k celému pohybu, který vyústil v pád sovětského impéria a v pád železné opony. Ukazuje tedy, že i myšlenky ekonomů mohou být dějinotvorné, ale bohužel mezi současnými ekonomy žádné takové ekonomy typu Friedmana nevidí.

Pane Kovando, v čem spočívá Peltzmanův efekt?

Soustředí se na jakoukoliv regulaci, která je uváděna s bohulibými úmysly regulátory nebo politiky, ale v realitě se střetává s lidskou přirozeností, s tržními silami. A její efekt tak může být potlačen anebo může být dokonce kontraproduktivní. To co regulátoři zamýšleli zlepšit se buď nedostaví, nebo dokonce celou situaci ještě zhorší. A právě ta kompenzace a reakce aktérů je shrnuta pod označení Peltzmanův efekt.

Mohl byste Peltzmanův efekt přiblížit na nějakém konkrétním příkladě?

Příkladů je několik. Když zjistili ve Spojených státech, že dochází k velmi častým nehodám automobilů, jedno z opatření, které se hned nabídlo, bylo povinné připoutání řidiče a spolujezdce. Důsledkem této regulace bylo ale to, že si řidiči řekli, že mohou jezdit riskantněji než před tím. Takže sice ubylo úmrtí řidičů za volantem, ale protože jezdili riskantněji, tak přibylo fatálních nehod cyklistů, kde je řidiči, kteří jezdili riskantněji, srazili. A to by se zřejmě nestalo, kdyby nebyli připoutáni a jezdili opatrněji. Samozřejmě nelze říkat, že úbytek zemřelých řidičů byl plně kompenzován přírůstkem zemřelých cyklistů, ovšem jistá kompenzace tady byla. Tomu Peltzman říká offsetting behaviour a v tom spočívá jádro Peltzmanova efektu.

Odvysíláno na rádiu Zet.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře