#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Nobelovkou k dlouhověkosti

21. května 2007

Nositelé Nobelovy ceny často opouštějí svět ve velmi požehnaném věku. Snad nejviditelněji tuto skutečnost odrážejí laureáti Ceny Sveriges Riksbank pro přínos ekonomické vědě, udělované na počest Alfreda Nobela. Proč?

Stoupáte-li na stockholmské galajeviště převzít Nobelovu cenu, máte pořádnou naději, že i váš věk nakonec vystoupá do stáří “ kavkazských kmetů“. U nobelistů za ekonomii je to obzvláště patrné. K devátému květnu 2007 činil průměrný dokončený věk dvaatřiceti žijících laureátů 75,8 roku, zatímco průměrný věk, jehož se dožilo dvacet čtyři již zemřelých oceněných, je 84,1 roku. Ekonomové Andrew Oswald a Matthew Rablen z britské University of Warwick letos podrobili životní osudy všech badatelů, kteří Nobelovu cenu získali nebo na ni byli nominováni, pečlivé analýze. Dospěli k zjištění, že laureáti ceny se dožívají v průměru o dva roky vyššího věku než jejich kolegové, kteří byli “ pouze“ nominováni. Nezjistili ovšem žádný vztah mezi peněžitou odměnou, jež – v reálně kolísavých hodnotách – náleží každému nositeli vážené ceny, a delším věkem. Peníze prostě roli nehrají.

Status důležitější peněz

Podle Oswalda s Rablenem může za vše zvýšený sociální status – ten významně přispívá k delším životům laureátů v porovnání s nominovanými. „Je- li status opravdu tak zásadní, jeho dopad by mohl být daleko větší při analýze širších vrstev společnosti, nikoli jen nominovaných na Nobelovu cenu a jejích laureátů – obě skupiny již zahrnují špičky v každém z oborů,“ uzavírají studii vědci. Na společnost jako celek se ve své knize Status Syndrome zaměřil jiný badatel, Michael Marmot, profesor epidemiologie z University College v Londýně. Během třiceti let výzkumu dospěl k závěru, že v západních zemích, kde je absolutní chudoba velice zřídkavá, není příjem sám o sobě faktorem významně ovlivňujícím délku lidského života. “ Co hraje roli, je příčka, kterou zastáváte na společenském žebříčku. Ta určuje i vaše šance onemocnět, a potažmo tak ovlivňuje délku vašeho života,“ poznamenává Marmot ve své knize. Malé rozdíly přitom mohou mít zásadní význam – podstatné je například to, zda má dotyčný doktorský, nebo jen magisterský titul. To ostatně potvrzuje i analýza nobelistů a nominovaných. Rozdíl v naději dožití mezi zástupci nejnižších a nejvyšších společenských vrstev je časově a prostorově proměnlivý, což sledování komplikuje. V Británii činil v sedmdesátých letech 5,5 roku, v devadesátých letech jej ozvuky thatcherismu zvýšily na 9,5 roku a nyní se podle Marmota pohybuje kolem úrovně osmi let. Jak se ale “ nižší status“ přenáší do “ horšího zdraví“, když ne penězi? Marmot je přesvědčen, že nedostatek kontroly nad vlastním životem – to, že člověk není pánem svého osudu – a také menší počet příležitostí výrazně se společensky zapojit jsou rozhodujícími příčinami. Vyvolávají totiž stres, který spočívá ve strachu z budoucnosti. To je jiný druh úzkosti než ta, kterou zažívají hierarchicky výše postavení, kteří svůj stres mohou předvídat dopředu právě proto, že vlastní život mají v rukou mnohem pevněji. Nepředvídatelná forma stresu vyvolává v organismu reakce, které dlouhodobě zhoršují zdraví. Stres obecně zvyšuje hladinu hormonu kortizolu, jenž je spojován s chorobami srdce. U níže postavených hladina kortizolu stoupá výše než u jejich nadřízených, plyne z Marmotova výzkumu.

Ženy se stresují zdravěji

U mužů a u žen se navíc tato reakce liší. Muži, říká Marmot, v reakci na stres reagují v souladu s teorií fight and flight (“ bojovat a uletět“). Ta byla pozorována u živočichů, kteří svůj stres (často před bojem) vykupují zvýšením agresivity, nebo naopak, chtějí- li se boji vyhnout, odletem či únikem z nebezpečného místa. Přeneseně pak muži stres řeší zvýšením agresivity anebo únikem z reality uzavřením se do sebe či neproduktivním civěním na televizi. Ženy reagují dle teorie tend and befriend (“ pečovat a přátelit se“). Stres rozpouštějí tak, že se například intenzivněji starají o potomka nebo se snaží své pocity sdílet s jinými, tedy více inklinují k přátelení se. Pro některé vědce je rozdílné chování v reakci na stres jednou ze stěžejních příčin, proč se ženy dožívají obecně vyššího věku než muži. Je- li tomu tak, naději dožití člověka lze nejlépe vypozorovat z forem stresů, jimiž trpí. Vysoce postavená žena se totiž v průměru stresuje mnohem “ zdravěji“ než muž s nízkým sociálním statusem.

TABULKA:
Kolika se dožili
nositelé Nobelovy ceny za ekonomiii

Ronald Coase* 96
Maurice Allais* 95
Theodore William Schultz 95
Milton Friedman 94
Wasslly Leontlef 93
Paul Anthony Samuelson* 92
Friedrich August von Hayek 92
Jan Tinbergen 91

*) stále žijí

Zdroj*: Wikipedia

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře