#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Nikomu nevěř, ani ekonomům

28. března 2019

ČESKÉ HOSPODÁŘSTVÍ ŠLAPE NA BRZDU – A NOHU Z BRZDOVÉHO PEDÁLU JEŠTĚ NESUNDÁVÁ

Kdekdo teď mluví o blížící se ekonomické krizi. Ve skutečnosti ovšem nikdo ze „zkázopravců“ neví, zda krize opravdu udeří. Kdyby věděl, je z něj už miliardář.

ŠÉF KOMUNISTŮ Vojtěch Filip začátkem roku varoval národ, že ho čeká ekonomická krize. Dokonce už i ví, kdo ji způsobí: pravicové vlády. Ano, správně, ty pravicové vlády, z nichž poslední tady dovládla už dobře před šesti lety.

O přicházející krizi dnes hovoří kdekdo. Důvod je prostý. Z hlediska médií je slovo „krize“ magnet. Přitahuje obecenstvo, a do kasiček zpravodajských portálů, tiskovin, rádia či televize tudíž také peníze.

Stejně jako Filip to vědí i mnozí další zkázopravci. Někteří z nich si dokonce říkají ekonomové.
Filip straší, aby chřadnoucí partaji – komunisté dnes mají nejslabší voličskou podporu ve své takřka stoleté historii – zajistil alespoň nějaké politické body. Ostatní zkázopravci si pak budují svůj vlastní osobní marketing. Ve skutečnosti nikdo z nich neví, zda krize opravdu udeří. Pokud by to věděli, už jsou z nich mnohonásobní miliardáři a nebudou mít potřebu vést stále churavější politickou stranu ani strašit český lid v médiích. Vydělat lze totiž i na pádu burz a na útlumu ekonomiky, nejen na růstu. Říká se tomu spekulace na pokles.

KRIZE JE NAHODILÁ

Jenže Filip ani další zkázopravci na pokles s velkou pravděpodobností nespekulují. Protože ve skutečnosti nevědí, zda krize udeří. Krize je víceméně nahodilá událost, a kdokoli by ji uměl zaručeně předpovídat, je nejen multimiliardářem, ale také horkým kandidátem na Nobelovu cenu za ekonomii.

Proto se skuteční ekonomové takových zaručených prognóz zdržují. Nechtějí být v odborných kruzích pro smích a škodit své pověsti. Filipovi a zkázopravcům je to však jedno, jejich „cílovkou“ není odborná veřejnost, ale masy. A masy se začínají bát. Právě i pod tíhou zmíněných falešných proroctví. Vskutku, ekonomická krize může být také „vymyšlená“. Lidé prostě uvěří, že bude blbě, omezí své nákupy a investice a… blbě skutečně bude. Nikoli však proto, že by se porouchala ekonomika, ale protože lidé uvěřili, že vlastně už porouchaná je. Tato takzvaná sebenaplňující se proroctví fungují od doby, co tento svět světem jest. Vždyť s nimi od počátků věků pracují třeba věštkyně. Vědma z karet cosi vyčte, inkasuje obolos a nebohý klient jde životem za tím, co mu vyvěštila. Potká prý do roka životní lásku a do dvou let budou svoji.

Stane se. Nebýt věštby, nešlo by o životní lásku, ale o jednonoční známost – jenže dotyčný uvěřil v osudovost setkání, a to jen a pouze na základě „věštby“.

OBAVY ROSTOU

Možný příchod „vymyšlené krize“ mohou naznačovat třeba nejnovější, březnová čísla, zachycující ekonomickou náladu tuzemských spotřebitelů a podnikatelů. Každý měsíc tyto údaje zpracovává Český statistický úřad. Z čísel plyne, že česká ekonomika šlape na brzdu – a nohu z brzdového pedálu ještě nesundává.

Nálada spotřebitelů se v březnu propadla na nejnižší úroveň od srpna roku 2016. Letošní poměrně citelné zdražení bydlení a energií v čele s elektřinou, nejvýraznější od roku 2012, se postupně „zakusuje“ do peněženek Čechů.

Češi se také – i kvůli Filipovi a zkázopravcům – obávají příchodu ekonomického útlumu a souvisejícího růstu nezaměstnanosti. To umocňuje jejich strach ze zhoršení vlastní finanční situace. Také podnikatelé vyhlížejí zhoršení ekonomických podmínek. Důvodem je ponejvíc zpomalování německé ekonomiky a tamního průmyslu. A také temné věštby Filipa a zkázopravců – nikdo vůči nim není zcela imunní, ani pragmatičtí podnikatelé.

HROZBA BREXITU

Ovšem nejde jen o falešné věštby, to bychom si lhali do kapsy. Německo je z hlediska zahraničního obchodu České republice tím, čím je jemu samému pro změnu Čína. Takže v rostoucích obavách českých podnikatelů, zejména těch v průmyslu, se zrcadlí, byť spíše zprostředkovaně, také čínské zpomalení a už rok trvající celní přestřelka mezi Čínou a Spojenými státy.

Další vývoj nálady v české ekonomice bude značně – až takřka výhradně – závislý na zahraničním vývoji. Dokud se nepodaří rozehnat mračna celní přestřelky a dokud se nepodaří rozptýlit nejistotu spjatou s brexitem, nelze předpokládat opětovný vzestup nálady v tuzemské ekonomice. To jsou však stále jen podmínky nutné, nikoli postačující.

Právě brexit je dnes snad ještě bezprostřednější hrozbou než celní zápolení. Příběh brexitu se po minulém týdnu změnil z frašky na nastavovanou mýdlovou operu. Obě strany „rozvodového řízení“ se chovají, jako by si rozvod sice odkývly, avšak záhy shledaly, že bez sebe prostě neumějí žít. A chtějí rozhodnutí zvrátit. Ovšem jen tak, aby při tom neztratily tvář. Což je v tomto případě nemožné. Ztráta tváře z hlediska Londýna představuje zpronevěření vůli většiny občanů, vyjádřené referendem před takřka třemi lety. Pokud se Londýn vyhne brexitu, nemůže se vyhnout oprávněnému nařčení ze zpronevěření demokracii – nemůže tedy neztratit tvář. Brusel v tak bezvýchodné situaci není, avšak ani jeho pozice není jednoduchá. Rád by na zbývající členské státy exemplárně zapůsobil jako rázný a nekompromisní vyjednávač, který neuroní ani slzu. „Londýne, chtěl jsi jít. Tak si jdi!“ Pokud se teď s Londýnem bude „mazat“ až moc, částečně tvář rázného a na pravidlech lpícího protagonisty ztratí též.

DRAHÝ ROZVOD

Brusel dal minulý týden britské premiérce Therese Mayové dva týdny času navíc. Je zjevné, že se sám chce vyhnout variantě takzvaného tvrdého brexitu, tedy brexitu bez dohody. V Bruselu si spočítali, že i je by taková varianta vyšla hodně draho. A zvláště nyní, když se podstatná část eurozóny, a zejména už zmíněné Německo, ekonomicky zadrhává.

Pokud by došlo na tvrdý brexit, právě Německo bude v rámci zbývajících zemí EU nejtíživěji zasaženo – alespoň tedy z hlediska počtu ohrožených pracovních míst. Až stovce tisíc Němců totiž má hrozit vyhazov, jak nedávno zjistila společná výzkumná studie Leibnizova institutu ekonomického výzkumu v Halle a Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu.

Takové prognózy je ovšem třeba brát s rezervou, protože brexit je zásadně zpolitizovanou věcí, takže opravdu objektivní ekonomický výzkum je odsunut do pozadí. V živé paměti jsou zveličené prognózy například britského ministerstva financí, publikované v předvečer referenda o brexitu v červnu 2016. Ty Británii v případě vyslovení „ano“ pro vystoupení EU věštily také ztráty až stovek tisíc pracovních míst už do dvou let od referenda, tj. do loňska, ačkoli ve skutečnosti tam statisíce pracovních míst přibyly.

Nicméně zpráva, byť zveličená, ba vymyšlená, o ztrátě velkého množství pracovních míst nikdy na politiky nezapůsobí uklidňujícím dojmem. Ztráta pracovních míst je z jejich hlediska ztrátou voličských preferencí. Vymyšlená prognóza někdy může zapůsobit tak, že vymyšlená krize nenastane. Smyšlenka, kolik že tvrdý brexit zruší pracovních míst, vystraší politiky, takže místo tvrdého raději přistoupí na brexit měkký, jímž krizi alespoň oddálí.

MÁME SVOU HLAVU

Vida, někdy i prognózy renomovaných ekonomů plní spíš politické zadání. Někdy jimi i jedna sorta nebo partaj politiků straší sortu či partaj jinou. Nejen Filip a zkázopravci, ale i skuteční ekonomové sem tam podléhají svodu strašit veřejnost, a dokonce politiky. Rozdíl mezi ekonomem a zkázopravcem se tak stírá, což ovšem jen umocňuje nejistotu veřejnosti. Komu vlastně věřit?
Naštěstí je ještě veřejnost stále s to zapojit vlastní hlavu. Což je také nakonec ta nejlepší rada, jak nepodlehnout falešným proroctvím.

Je dobré mít na paměti, že opravdu mnoho a mnoho odborně působících prognóz slouží k té či oné manipulaci.

Vyšlo v Reflexu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře