PROFIL HANSE-WERNERA SINNA, KTERÝ RADÍ ŘECKU ODCHOD Z EUROZÓNY
Profesor Sinn se těší nezpochybnitelné reputaci v rámci akademické obce, zároveň nezůstává uzamčen ve slonovinové věži nadoblačných disputací.
Dokáže svůj přínos prodat politikům i veřejnosti a MĚNIT SVĚT.
OBTÍŽNĚ BYCHOM V NĚMECKU hledali vlivnějšího ekonoma, než je letos sedmašedesátiletý dlouholetý prezident prestižního mnichovského výzkumného institutu Ifo. Sinn obstojí jak na akademických sympoziích první kategorie, tak třeba v „populárním“ televizním interview pro CNBC, v němž není čas na akademickou rozvláčnost.
Jít proti proudu, to Sinnovi není cizí. Což jej spojuje se slavným americkým ekonomem Miltonem Friedmanem. Friedmanovy ideje a jejich důvtipná a přesvědčivá obhajoba svým dílem přispěly k pádu železné opony – lze tvrdit, že ovlivnily takové státníky, jakými byli Reagan nebo Thatcherová. Sinnovy ideje, jeho všestrannost a vliv, jemuž se těší už zdaleka ne jen v Německu, zase mohou zásadně přispět k pádu eurozóny.
Naplnilo by se tím mimochodem zásadní Friedmanovo proroctví, neboť v roce 2002, čtyři roky před svou smrtí, předpověděl, že celek se do patnácti let rozpadne.
ŘECKÝ OBČAN
Sinn v současnosti opakovaně argumentuje pro odchod Řecka z euro zóny. Navrhuje, aby mezinárodní společenství v případě „grexitu“ poskytlo zemi pomocné finanční prostředky, díky nimž by mohla hradit třeba léčiva nebo pohonné hmoty. Tak, aby přečkala těžký náraz v okamžicích po návratu zpět k drachmě a po její devalvaci. Sinn předpokládá, že by se následně začalo řecké ekonomice opět dařit. Na nohy by se podle něj postavilo například tamní zemědělství. Řadoví Řekové by konečně měli práci, nezaměstnanost by citelně klesla. Současný stav podle něj vyhovuje jen velkým investorům, řeckým i těm zpoza hranic země.
Sinnova argumentace ve prospěch „řadového řeckého občana“ a v neprospěch „velkého byznysu“ vůbec nemusí být náhodná. Ctí totiž odkaz ordoliberalismu, specifi cké německé myšlenkové doktríny v ekonomii, která zodpovídá za tamní poválečný hospodářský zázrak a jejíž následování v horké současnosti dostává vrcholné německé ekonomy i centrální bankéře do střetu se zbytkem Evropy. Ordoliberální smýšlení lze vystihnout jako přesvědčení, že tržní ekonomika může přínosně fungovat pouze v rámci sociálního a hospodářského rámce. Garantem takového rámce je přitom stát, jenž má trh regulovat tak, aby byl v důsledku dokonale konkurenční.
ORDOLIBERÁLOVÉ
Zatímco klasičtí liberálové, k nimž lze přiřadit zmíněného Friedmana, věřili, že tento rámec se ustavuje jaksi přirozeně, působením tržních sil, ordoliberálové o tom přesvědčeni nejsou. Je podle nich třeba trhu poněkud „pomoci“, bdít nad ním. Což však neznamená do něj nepřístojně intervenovat jako keynesiánci, nebo jej dokonce zcela popírat jako socialisté. Vlastně lze říci, že ordoliberálové sdílejí stejný ideál a cíl jako klasičtí liberálové. Jen jsou přesvědčeni, že k jejich dosažení vede poněkud jiná cesta.
Duchovní otcové ordoliberalismu, Walter Eucken, Wilhelm Röpke a svým způsobem i Ludwig Erhard, německý poválečný ministr hospodářství i kancléř, byli přesvědčeni, že nástup nacismu mělo na svědomí ve velké míře postupně stále zřetelnější popírání konkurenčního trhu. To započalo někdy za Bismarcka a vrcholilo za Hitlera, kdy německá ekonomika doslova prorostla průmyslovými kartely a monopoly. Tato korporativistická struktura představovala, jak známo, stěžejní pilíř celého nacistického běsnění. Stačí jen vzpomenout jména jako Krupp, Thyssen, IG Farben.
Nynější situace v Řecku nahrává podle Sinna velkému byznysu, tedy vlastně také korporativistické struktuře, která tyje z propojení politiky s korporacemi a velkopodnikovou sférou. Právě obdoba tohoto propojení upevnila kdysi Hitlerovu moc. Ordoliberalismem ovlivnění ekonomové si uvědomují, jak nebezpečné toto propojení může být. V očích zbytku Evropy jsou však často viděni jako lunatici. Sinn není výjimkou. Jenže s odsudky německých ekonomů je třeba být velice opatrný.
A to i přesto, že jejich návrhy občas znějí hodně odvážně. Například právě návrh na odchod Řecka od eura. Podle jiného renomovaného ekonoma, Američana Barryho Eichengreena, by „grexit“ vyvolal takový otřes na finančních trzích celého světa, že i důsledky pádu investiční banky Lehman Brothers roku 2008, které fatálně vyhrotily světovou finanční krizi, jsou proti němu jen čajíčkem. Evropská jednotná měna by se pak dost možná položila, eurozóna rozložila.
Sinn takový názor zjevně nemá.
Má však vliv – a to i v nejvyšších německých politických kruzích.
Právě on se tak může stát mužem, jenž položí euro.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
