Včera neděla byla, včera byl hezký čas, pěje ve slavném semaforském songu Pavlína Filipovská. Od dob, kdy píseň zazněla poprvé, se mnohé změnilo. Platí-li závěry nové studie Alpaslana Akaye a Petera Martinssona, ekonomů z Gotheburské univerzity, pak i to, že neděle je „hezký čas“. Badatelé totiž na poměrně rozsáhlých statistických číslech vypozorovali, že žádný jiný den – z hlediska spokojenosti lidí není tak chmurný jako právě neděle; nikdy jindy nejsou lidé v průměru tolik zakabonění jako během posledních 24 hodin týdne.
Příčinou jevu, jenž bývá označován jako „nedělní neuróza“, přitom prý nejsou vyhlídky na pondělek, tedy začátek dalšího pracovního týdne a povinností s ním spjatých. Dokonce i nezaměstnaní lidé jsou totiž podle studie méně šťastní právě sedmý den v týdnu.
Zvláště mrzuté neděle však prožívají spíše ženatí a vdané než ti, kdo sezdáni nejsou. Porovná-li se spokojenost sezdaných v neděli s jejich spokojeností po zbytek týdne, pak tento rozdíl – jenž vyznívá, jak řečeno, v neprospěch neděle – je více než třetinou rozdílu mezi spokojeností zaměstnaných a spokojeností nezaměstnaných. A ten, jak je obecně známo, nabývá vskutku propastných rozměrů; chmurnost nedělí sezdaných tedy není nikterak zanedbatelná. Tato skutečnost ovšem v konfrontací se studií – částečně ospravedlňuje text vzpomínaného evergreenu, protože Filipovská v něm zjevně zpívá o počínající milenecké lásce („Poslal mi úsměv letmý,/tolik nesmělý byl,/počkal si, až se setmí,/a pak mě políbil“), ne o letitém svazku. Milenci mívají „hezký čas“ nonstop. Rutinní péče o děti a plnění jiných dlouhodobých rodinných závazků jež bývají nejintenzivnější během „nedělních výletů“ či „nedělních návštěv“ – naopak může dát na „hezký čas“ snadno zapomenout.
Ale po ruce jsou i jiná vysvětlení. Někteří badatelé například hledají za mrzutými nedělemi fakt, že lidé se cítí nejspokojeněji, jsou-li zaměstnáni úkoly s jasnou strukturou – míří-li za určitými cíli podle vytčených pravidel -, což se jim přiházívá spíše na pracovišti než v době volna.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
