#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Koronakrize: levný benzín i hypotéky, ale žádná práce

23. března 2020
Globální ekonomiku pravděpodobně čeká zpomalení růstu najednu z nejnižších hodnot od druhé světové války. I v Česku kvůli tomu mnoho služeb zlevní, ale hrozí problémy s propouštěním i nesplácením půjček.

Krize způsobená pandemií koronaviru rychle obrací svět naruby, jak z hlediska zdravotního a epidemiologického, tak stále citelněji také z hlediska ekonomického. Ještě letos v polovině února některé významné mezinárodní finanční instituce odhadovaly růst světové ekonomiky v roce 2020 na tři procenta a více. Například Bank of America v půli února počítala s letošním globálním růstem ve výši 3,1 procenta, Goldman Sachs dokonce předvídala 3,2 procenta.

Nyní se většina aktuálních prognóz svým odhadem pohybuje v pásmu od dvou do tří procent, ale i to je velmi pravděpodobně příliš optimistický výhled. Realističtější se zdá být prognóza banky Wells Fargo, která k půli března odhadovala letošní globální růst na 1,2 procenta. I to však stále může být až příliš optimistické, pokud se globální ekonomika z koronavirového úderu rychle nezotaví.

Růst ve výši 1,2 procenta by byl jeden z nejnižších za celé období od konce druhé světové války. Po roce 1980 globální ekonomika rostla pomaleji jen v letech 1982 a 2009. V roce 2009 se dokonce propadla. Propad může ovšem nastat i letos. Nelze vyloučit, že bude dokonce hlubší než v roce 2009. Pak by skutečně mohlo být plně namístě hovořit o nejhorší skepsi od druhé světové války a o nejhorší ekonomické krizi od dob velké hospodářské krize třicátých let.

Ani Česko krizi neujde. Banka Morgan Stanley pro letošek nově předpovídá celoroční propad českého hospodářství o 4,3 procenta. Pro srovnání: v roce 2009, v době světové finanční krize, tuzemská ekonomika ztratila 4,7 procenta. Mimochodem, schodek státního rozpočtu tehdy dosáhl takřka pěti procent hrubého domácího produktu, bezmála 200 miliard korun. Pokud by letos šlo o procentuálně shodný deficit, půjde již o schodek ve výši téměř 300 miliard. Ten rozhodně nelze vyloučit, jakkoli takové číslo ještě nedávno znělo jako ze špatné sci-fi. Vždyť v živé paměti jsou politické tahanice, zda bude rozpočtovaný schodek na letošek čtyřicet, nebo třicet miliard…

Staré jistoty padají

Koronakrize zaskočila svět i Českou republiku na mnoho dalších způsobů. Třeba se ukazuje, že kryptoměna bitcoin, údajná pojistka pro čas velké krize, zatím „zlato 21. století“ nepředstavuje. Ovšem ani samotné zlato na tom není o moc lépe. Na obě aktiva mnozí sázeli coby bezpečná útočiště pro dobu pohromy. A ejhle! Obě aktiva zklamala či přinejmenším nenaplnila očekávání. Jejich cena se propadla. Může za to ovšem dramatičnost krize způsobená pandemií.

Tato krize je totiž obzvláště hořkým koktejlem, namíchaným z globálního nabídkového šoku, globálního poptávkového šoku, ropné cenové války Saúdů s Rusy a Američany, přičemž vše je korunováno – trnovou korunou, ovšem – krizí veřejného zdravotnictví údajně nejvyspělejších ekonomik světa typu Itálie, Španělska a už i Francie či Německa. Staré jistoty popadaly, stejně jako cena zlata nebo bitcoinu. Padá navíc i „jistota“ posledního desetiletí, že z každého průšvihu světovou ekonomiku vysekají centrální banky a jejich rotačky.

Svět, jak jsme jej znali po finanční krizi, zlomově končí a přichází nová éra. Není divu, že takový zlomový a zcela nečekaný konec vnáší mezi investory paniku. Dychtí vědět, jaká bude ona přicházející nová éra, do čeho se v ní vyplatí investovat, avšak prach ze ztroskotání té končící doby se ještě zdaleka neusadil. Proto se stahují do hotovosti. To je jediná jistota zlomového času. Centrální banky nejenže dlouhá léta nafukovaly vše od akcií po nemovitosti, ale tiskem peněz vytvořily též iluzi bohatství a podmínky pro vznik „bubliny regulací“, jejichž vrcholem jsou ty typu Green New Deal. Na ty nyní budeme muset na dlouho zapomenout, budeme řešit mnohem akutnější potíže. Nelze zato vyloučit, že bitcoin a kryptoměny sehrají v nadcházející nové éře mnohem zásadnější roli než v té končící. Rozhodně je neodepisujme.

Slabá koruna může pomoci

To ale předbíháme. Rachot zlomu je stále až příliš ryčný, jsme v samém „oku“ přelomového dění. Vlastně ze dne na den se zcela mění vše včetně toho, jak to letos bude s kurzem koruny, cenou benzinu nebo úroky u hypoték.

Tuzemská měna minulý čtvrtek vůči euru poprvé po více než pěti letech oslabila nad úroveň kurzu 28,00 koruny za euro. Předtím se naposledy nad touto úrovní obchodovala v lednu 2015, v době intervenčního oslabování české měny Českou národní bankou. S dosažením úrovně 28 korun za euro citelně narůstá pravděpodobnost zásahu ČNB spočívajícím v odprodeji části devizových rezerv, které vršila zvláště znatelným tempem právě v době intervence v letech 2013 až 2017.

Slábnutí koruny částečně tlumí náraz, kterému nyní tuzemská ekonomika kvůli hospodářským důsledkům šíření koronaviru čelí. Výhledově totiž slabá koruna podpoří exportéry na zahraničních trzích, čímž usnadní zotavení ekonomiky po koronavirovém úderu. Pokud je však koruna slabá až příliš, negativa převyšují pozitiva, jelikož slabá měna poškozuje dovozce, a tím pádem také průmyslovou výrobu a koneckonců i export, jehož dovozní náročnost je v ČR poměrně vysoká. ČNB tedy musí na miskách lékárnických vah zvažovat, od kdy už náklady slabé koruny převyšují její benefity. Takový okamžik může nastávat právě kolem úrovně kurzu 28 korun za euro.

Pokles známkou kvality

Nynější slábnutí koruny je z velké části výsledkem její předchozí značné „překoupenosti“ – tedy velkého zájmu o ni. Tento zájem vznikl už coby důsledek zmíněného intervenčního režimu ČNB a posléze jako výsledek rozšiřujícího se rozpětí mezi korunovými a eurovými úroky. Tyto úroky nastavují centrální banky. Evropská centrální banka je musela dlouhá léta – a musí stále -držet na nule, ba v záporu. Jinak by totiž zkrachovalo Řecko, Itálie nebo přinejmenším italské banky. ČNB si je mohla dovolit zvednout, neboť Česko se svou korunou nepotřebuje zachraňovat státní kasu ani banky před krachem. Když koruna díky tomu vykazovala výrazně lepší úročení než euro, je zřejmé, že mezinárodní zájem o ni rostl.

Slábnutí koruny částečně tlumí náraz, kterému nyní tuzemské hospodářství čelí v důsledku šíření nákazy.

Mezinárodní investoři zkrátka na koruně inkasovali vyšší úrok, než jakého by se dočkali na euru, a zároveň po letech umělého intervenčního oslabování české měny spekulovali na její další zhodnocení. Nyní kvůli celosvětové burzovní panice tyto své sázky stahují, takže koruna vůči euru znehodnocuje dramatičtěji než polský zlotý nebo maďarský forint. A výrazně dramatičtěji než rumunská měna. Není to ale projev slabší kvality české měny, nebo dokonce české ekonomiky. Svým způsobem je to doklad její značné kvality.

Takové, která v normálních časech docela mocně přitahovala celý svět. Pro srovnání, rumunská měna leu v letošním roce, tedy od 1. ledna, oslabuje proti euru zhruba sedmkrát pomaleji než koruna. Leu v dobrých časech investory zdaleka tolik nelákal, takže teď příliš nemá kam oslabovat.

Čerpadláři vydělávají na maržích

Vydatně slábnoucí koruna tlumí dopad zlevňující ropy na cenu pohonných hmot u českých čerpacích stanic. Ty v uplynulém týdnu přesto dramaticky zlevnily, ačkoli i při zohlednění slabší koruny nedržely krok se zlevněním ropy na světovém trhu, které je vskutku historické. Cena benzinu během minulého týdne spadla z úrovně kolem 31 korun za litr o korunu i více níže. Nafta zlevnila v podobném rozsahu, výrazněji pod úroveň 30 korun. Jak benzin, tak nafta minulý týden zlevňovaly ze dne na den i o třicet haléřů na litr, nejvýrazněji od prosince 2014.

Konkurenční tlak a zprávy z médií o pádu cen ropy postupně čerpadláře přimějí k tomu, že dále zlevní a ztenčí si své marže, které jsou nyní enormní. Běžně se marže čerpacích stanic pohybují od dvou do 2,5 koruny na litr benzinu či nafty. Minulý týden byly tyto marže až trojnásobné. Sítě čerpacích stanic, které dlouhodobě uplatňují politiku nízkých marží, to jest 40 až 80 haléřů na litr (například Tank Ono), už minulý týden prodávaly jak benzin, tak naftu za méně než 25 korun na litr, přičemž průměrná cena se stále pohybovala kolem třiceti korun za litr. Část pump samozřejmě ještě doprodávala starší, dráže nakoupené, zásoby, avšak zdaleka ne všechny z těch, které stále stanovovaly cenu nad 30 korun za litr.

Cena ropy se v minulém týdnu propadla na minimum od přelomu milénia, v dolarech i korunách. V korunách a po očištění o inflaci byla ropa tak levná jako ve druhé půli minulého týdne naposledy dokonce ještě v devadesátých letech. Koncem devadesátých let ji srazilo na historické dolarové dno zápolení Saúdské Arábie a Venezuely.

Benzin a nafta dál zlevní

Také za aktuálním propadem cen pohonných hmot je cenová válka. Tentokrát ji Saúdská Arábie rozpoutala zejména vůči Rusku. Ačkoli Rijádu jde pochopitelně i o ochromení amerických břidličných těžařů, jejichž produkce při nízkých cenách ropy nenese zisk, k cenové válce ji nepochybně popohnal koronavirus. Ten způsobil prudký propad globální poptávky po ropě a související celosvětové „vypnutí“ podstatné části ekonomiky – a to jak v Asii, tak nyní v Evropě či Severní Americe. Benzin a nafta v příštích týdnech zlevní hluboko pod třicet korun za litr. V krajním případě se postupně přiblíží úrovni 25 korun za litr.

Dramatické zlevnění ropy a propad cen pohonných hmot české řidiče nepochybně potěší, mnohé z nich však jen přechodně. Zhroucení cen ropy totiž signalizuje nadcházející notný útlum celosvětové ekonomiky. Svět bude tedy poptávat nejen méně ropy, ale také méně všeho dalšího, včetně českého vývozu. To znamená, že opadne poptávka třeba po automobilech vyráběných v Mladé Boleslavi nebo u Kolína. A protože nebude odbyt, budou automobilky nakonec propouštět. Levný benzin dnes znamená propouštění zítra.

Hrozba na úvěr

S příchodem koronavirové recese a růstem nezaměstnanosti bude docházet k nárůstu podílu problémových úvěrů včetně hypoték, ať už splácených s prodlením, či nesplácených. Bankéři se budou muset častěji uchylovat k exekucím na majetek problémového dlužníka, třeba i v krajním případě zabavovat předmětnou nemovitost. Navíc budou čelit silnému propadu zájmu o hypotéky, a to navzdory vyhlíženému citelnému zlevnění hypoték. Česká národní banka na svém mimořádném měnověpolitickém zasedání začátkem minulého týdne snížila základní úrokovou sazbu hned o půl procentního bodu, tedy nejvýrazněji za posledních více než jedenáct let.

Tržní úrokové sazby v důsledku klesají často na svá několikaletá minima, což znamená, že bankám zlevňují zdroje, jimiž poskytované hypotéky kryjí. To právě bankám umožní hypotéky zlevňovat. Nelze vyloučit, že průměrná sazba hypoték v ČR se ještě před koncem letošního roku ocitne pod svým historickým minimem z roku 2016 ve výši 1,77 procenta. Nárůst průměrné sazby hypoték, který nastal letos v únoru, z 2,36 na 2,42 procenta, byl nadlouho posledním.

Levnější hypotéky a levnější benzin ale málokoho potěší, jestliže se zlevněním zároveň přijde o zaměstnání. A právě to nyní vážně hrozí. Ekonomické škody koronakrize teprve začínáme sčítat. A sčítání potrvá dost dlouho.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře