#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Když dravci sténají

12. ledna 2009

V časech pohody a hojnosti patřily hedgeové fondy a private equity společnosti k nejlépe vydělávajícím na Wall Streetu. Přední hedgeoví manažeři si za rok přišli i na více než miliardu dolarů. Dnes tito draví investoři krvácejí – s nimi však rovněž důchodci, učitelé či univerzity.

Hedgeové fondy a private equity společnosti prožily děsuplný rok 2008. Finanční krize dolehla i na ně. Odvětví hedgeových fondů zaznamenalo jen do listopadu pokles o 18,5 procenta. Loni v červnu se sektor ocitl na historickém maximu, ale od té doby už jen padal. Z celkové částky, kterou měly v červnu fondy ve správě – dva biliony dolarů – , se během půlroku vypařila více než pětina. Někteří manažeři fondů míní, že odvětví celkově klesne o 75 procent.

Jednoduše horor

Podobně, o 72 procent, klesla jen za letošní rok celosvětová aktivita private equity firem. Pro rok 2008 je vyčíslována na 188,7 miliardy dolarů, což odpovídá pětiletému minimu. Převzetí na dluh – „strojek na peníze“ těchto společností – činilo loni jen sedm procent z celkového objemu fúzí a akvizic (pro srovnání: v rekordním roce 2006 odpovídal tento podíl 20,5 procenta). Jde tak o nejnižší cifru od roku 2001. Ta tam jsou tučná léta 2005 až 2007, kdy firmy jako Kohlberg Kravis Roberts, Carlyle Group či Blackstone prováděly multimiliardové transakce v pravidelných sledech. Právě posledně jmenovaná společnost, Blackstone, stojí za největším loňským převzetím na dluh – 3,5miliardovou akvizicí televizní stanice Weather Channel. „Uplynulých dvanáct měsíců bylo nepopsatelně strašlivé období. Všechno kleslo,“ říká Robert Dennis, investiční ředitel u Massachusetts Public Employee Administration Commision, která dohlíží nad místními penzijními fondy. „Rok 2008 bude zapsán jako horor, který se snad už nikdy nebude opakovat.“ Ačkoli první hedgeový fond vznikl údajně už roku 1949, v posledních deseti letech prošel sektor nevídaným rozmachem a loni v červnu jich existovalo více než deset tisíc. Jelikož hedgeové fondy nepodléhají přílišné regulaci, nejsou ani omezeny jen na určitý druh investování. S penězi mohou nakládat celkem libovolně – a v uplynulých letech toho patřičně využívaly. Investovaly do měn, surovin, akcií – přitom se jistily (odtud výraz „hedge“ – zajistit se) kombinováním „dlouhých“ a „krátkých“ prodejů čili spekulací na vzestup a spekulací na pokles. S hedgeovým fondem přitom nemůže investovat každý. Pouze za možnost využít služeb fondu se platí vstupní poplatek v řádu milionů dolarů; správci si obvykle vybírají dvě procenta z vloženého jmění a dokonce dvacet procent z investičního výnosu.

Důchodci se bojí

Významnými klienty hedgeových fondů a private equity společností jsou penzijní a univerzitní fondy. Ty jsou tedy také bity. Například loni v říjnu zaznamenal penzijní fond státu New Jersey ztrátu 8,8 miliardy dolarů – nejvyšší měsíční propad státního penzijního fondu v historii. Součástí tohoto konkrétního fondu jsou účty sedmi set tisíc pracujících a penzionovaných státních pracovníků a učitelů. Případný kolaps fondu by tak znamenal vážné ohrožení výplaty důchodů. Zvýšenou možnost kolapsu státních penzijních fondů je přitom nutné brát vážně. Banka Goldman Sachs loni v prosinci doporučila investorům nakupovat pojištěnky, takzvané credit- default swaps, proti neschopnosti deseti amerických států (včetně New Jersey) splácet dluh. Krev teče také z investic univerzit, dalších význačných klientů hedgeových fondů a private equity firem. Harvardova univerzita přišla během druhé poloviny loňského roku o 22 procent investovaných prostředků a fond Yaleovy univerzity odepsal dokonce 25 procent: na účtech má nyní místo 22,9 pouze 17 miliard dolarů. Americké univerzity se prostřednictvím fondů snaží zhodnocovat prostředky mecenášů, sponzorů a absolventů. Z nich pak financují například stipendia nebo působení jednotlivých profesorů.

Pořád lepší než akcie

Hedgeové fondy i private equity společnosti se tak nyní snaží, seč mohou, aby si své investory udržely. A zatím se to docela daří. Ačkoli právě hedgeové fondy – konkrétně fondy dnes už padlé investiční banky Bear Stearns – svým kolapsem v létě roku 2007 signalizovaly příchod hypoteční krize, dosud kvůli krizi ztratily jen asi polovinu toho, co ztratily akcie. Mnozí institucionální investoři spatřují ve vhodně diverzifikovaném portfoliu investic do hedgeových fondů v porovnání s akciemi stále docela dobře vložené peníze. Navíc několik hedgeových fondů – například ty, jež spravují John Paulson nebo Andrew Lahde – dokázalo na hypoteční krizi vydělat až stovky procent. Včas vsadily na pokles rizikových hypoték a na ně navázaných cenných papírů. Některé fondy však rovněž postupují značně kontroverzně, když v čase krize zamezují investorům vybrat si vklady v plné výši. Klienti fondů tak jen odevzdaně sledují, jak se jejich investice tenčí. S jejich skřípěním zubů se ovšem rapidně zhoršuje i reputace hedgeových fondů, kterou už nepůjde jen tak obnovit. K omezování výběrů se přitom uchylují přední společnosti hedgeového byznysu, jako je Citadel Investment Group, Magnetar Capital či Cerberus Capital Management. Podle údajů z loňského října bylo investorům znemožněno či limitováno stažení prostředků z hedgeových fondů v souhrnné výši 300 miliard dolarů. „Domníváme se, že je chybou manažerů fondů, že omezují přístup investorů k vkladům,“ napsal zmíněný John Paulson v nedávném dopise investorům. „Jsme si vědomi obtíží nynějšího krizového období, ale stále si myslíme, že je odpovědností každého manažera udržet likviditu nutnou k pokrytí poptávky investorů.“ Pro 36miliardovou Paulsonovu společnost může být nynější krize hned dvojitým „ternem“: nejenže na ní královsky vydělá, ale ještě si vybuduje reputaci jako jedna z mála, jež i v těžkých časech myslí na dobro investorů. To bude v době růstu nejlepší vizitkou. Růst je však, zdá se, pěkně daleko. Profesor Nouriel Roubini, temný prorok finanční krize, do té doby věští kolaps tisíců hedgeových fondů.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře