Neviditelná ruka trhu. Neexistuje více zprofanované ekonomické připodobnění. „Vynalezl“ jej sám otec moderní ekonomie Adam Smith. Ve svých mnohosetstránkových dílech po něm však sáhl vlastně jen párkrát. V následujících letech až stoletích ovšem začalo žít vlastním životem, a to se všemi neduhy, které takové bezprizorní, vytržené žití (rozuměj: vytržené z kontextu), snad až utržené, když jde o ruku, zpravidla doprovází.
U vytržení jsou ekonomové z ruky dodnes.
Jde jen o přelud, chiméru dávných klasických liberálů Smithova střihu, či je trh opravdu řízen, usměrňován a snad i umravňován jakýmsi vyšším mechanismem, jenž přesahuje sumu jednotlivých lidských myslí, vůlí a duší, jež onen „trh“ koneckonců utváří?
„Neviditelná ruka trhu je neviditelná, neboť v mnoha případech žádná taková ruka vlastně vůbec neexistuje,“nechal se slyšet na letošním Fóru 2000 Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny a proslulý americký levicový ekonom (viz autorův rozhovors ním). „Nikdy jsem nevěřil v neviditelnou ruku. Vždy jsem byl přesvědčen, že ta ruka existuje a že je dobře viditelná,“ oponuje účastník téhož fóra, peruánský ekonom Hernando de Soto (rozhovor s ním se na blogu brzy objeví).
Podle de Sota, někdejšího úspěšného byznysmena, je rukou trhu cenový mechanismus a rovněž regulatorní legislativa. „To jsou přece dobře viditelné věci,“ podotýká. Současná ekonomická krize však prý vede k tomu, že se tato ruka – a zde souhlasí se Stiglitzem – vytratila; alespoň tedy ve finančním sektoru, kde ostatně krize začala. To proto, že svět financí se v posledních letech, ba desetiletích tak zkomplikoval, tak „sofistikoval“, že ta ruka přesně neví, kam má sáhnout, jak má táhnout – s kým, kudy, kam.
Vývoj nových, jak se říká, exotických finančních produktů, hlavně takzvaných derivátů, vedl totiž prý k tomu, že se vlastně neví, kdo co vlastní, kdo je skutečným nositelem rizika, kdo je opravdu v dluhu. Řešením krize je tedy toto vše identifikovat; vrátit viditelnou ruku na scénu, zbavit ji zmatečnosti. Problém je, že tato identifi kace zřejmě přinese pád mnoha bank, které zjistí, že v ruce drží „černého Petra“ – že jsou to ony, které nemají nic, zato dluhu plno. „Hlavní problém dneška je, jak říci lidem pravdu, jak vše identifikovat, a přitom nevyvolat paniku a runy na banky,“ uzavírá proto de Soto.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
