#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Kdy skončí krize? Až lidé zvědí pravdu, až padnou banky

20. října 2011

Neviditelná ruka trhu. Neexistuje více zprofanované ekonomické připodobnění. „Vynalezl“ jej sám otec moderní ekonomie Adam Smith. Ve svých mnohosetstránkových dílech po něm však sáhl vlastně jen párkrát. V následujících letech až stoletích ovšem začalo žít vlastním životem, a to se všemi neduhy, které takové bezprizorní, vytržené žití (rozuměj: vytržené z kontextu), snad až utržené, když jde o ruku, zpravidla doprovází.

U vytržení jsou ekonomové z ruky dodnes.

Jde jen o přelud, chiméru dávných klasických liberálů Smithova střihu, či je trh opravdu řízen, usměrňován a snad i umravňován jakýmsi vyšším mechanismem, jenž přesahuje sumu jednotlivých lidských myslí, vůlí a duší, jež onen „trh“ koneckonců utváří?

„Neviditelná ruka trhu je neviditelná, neboť v mnoha případech žádná taková ruka vlastně vůbec neexistuje,“nechal se slyšet na letošním Fóru 2000 Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny a proslulý americký levicový ekonom (viz autorův rozhovors ním). „Nikdy jsem nevěřil v neviditelnou ruku. Vždy jsem byl přesvědčen, že ta ruka existuje a že je dobře viditelná,“ oponuje účastník téhož fóra, peruánský ekonom Hernando de Soto (rozhovor s ním se na blogu brzy objeví).

Podle de Sota, někdejšího úspěšného byznysmena, je rukou trhu cenový mechanismus a rovněž regulatorní legislativa. „To jsou přece dobře viditelné věci,“ podotýká. Současná ekonomická krize však prý vede k tomu, že se tato ruka – a zde souhlasí se Stiglitzem – vytratila; alespoň tedy ve finančním sektoru, kde ostatně krize začala. To proto, že svět financí se v posledních letech, ba desetiletích tak zkomplikoval, tak „sofistikoval“, že ta ruka přesně neví, kam má sáhnout, jak má táhnout – s kým, kudy, kam.

Vývoj nových, jak se říká, exotických finančních produktů, hlavně takzvaných derivátů, vedl totiž prý k tomu, že se vlastně neví, kdo co vlastní, kdo je skutečným nositelem rizika, kdo je opravdu v dluhu. Řešením krize je tedy toto vše identifikovat; vrátit viditelnou ruku na scénu, zbavit ji zmatečnosti. Problém je, že tato identifi kace zřejmě přinese pád mnoha bank, které zjistí, že v ruce drží „černého Petra“ – že jsou to ony, které nemají nic, zato dluhu plno. „Hlavní problém dneška je, jak říci lidem pravdu, jak vše identifikovat, a přitom nevyvolat paniku a runy na banky,“ uzavírá proto de Soto.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře