#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Je to v plynu

12. ledna 2009

Na počátku stála finanční krize, která předloni propukla v USA. Z ní pramenící celosvětový sesuv poptávky, jejž umocnil nešťastnými „záchrannými“ zásahy Bílý dům, dopadl neblaze na energetický sektor. Strmě zlevňující ropa a ruku v ruce s ní znehodnocenější rubl Rusy znervóznily. Petrodolary jsou zásadní součástí příjmů kremelské pokladnice a garancí oblíbenosti vládců od Rudého náměstí mezi lidem. Nejsou petrodolary, není popularita. Kreml se rozhodl jednat. Naléhavěji po Kyjevu žádá vyšší sumy za plyn – v rámci procesu postupného narovnávání cen. Kyjevská vůdčí garnitura však také zpanikařila – i Ukrajina je krizí těžce zasažena. Vzpomněla si, že by mohla po Moskvě požadovat vyšší tranzitní poplatky. Přidala se nařčení o dluhu, o krádeži plynu přímo z rour a pořádná mezistátní hádka byla na světě. Říká se, že jde o spor komerční, nicméně je zřejmé, že Naftogaz i Gazprom neučiní žádný důležitý krok, aniž mají posvěcení od svých (majoritních) vlastníků, tedy Kyjeva a Moskvy. Dva se hádají a třetí pláče. Tím „třetím“ je Evropská unie a další státy starého kontinentu. Bez plynu se tu dále prohloubí už tak ničivé dopady finanční krize – firmám a podnikům se zdraží výroba a lidé se budou bát nejen o práci, ale i o modrý plamen na sporácích. Ukrajina může koketovat s ideou, že zpanikaří- li tato podstatná část Evropy, znásobí se tlak na Kreml. Jenže celoevropský tlak na Rusa, neohrozí- li jej výrazně ekonomicky, může pro něho být z politického hlediska přínosný. Moskva se předvede Evropě jako ta, na niž je tlačeno, na níž záleží veškeré blaho, totiž teplo eurodomovů a ziskovost eurofirem. Aby ji ekonomicky neohrozila, nemůže odstávka trvat donekonečna. Ovšem jak dlouho přesně potrvá, to závisí na politických ziscích, které by měly ekonomické ztráty kompenzovat. Čím větší politické zisky se naskýtají, tím delší bude odstávka. A ony zisky nemusejí být zrovna malé. Evropské unii předsedá země, jež prosazuje stavbu americké radarové základny na svém území. Její vláda je navíc zběhlá spíše v zákulisních hrátkách a přetahování o jednotlivé hlasy na domácím písečku než v řešení geopolitických rozepří na úrovni mezinárodní diplomacie.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře