Zatímco generace našich rodičů mířila před cestou do směnárny a po návratu přepočítávala zbylé drobné, dnešní cestovatelé čelí jiné výzvě. Skrytým poplatkům, nevýhodným kurzům a technologicky „vychytralým“ terminálům či bankomatům. V digitálním věku už zdaleka nejde jen o to, kde směnit peníze, ale hlavně jakým způsobem platit, aby dovolená nebyla zbytečně drahá.
Platby v zahraničí dnes umožňuje celá škála nástrojů – hotovost, platební karty, víceměnové účty nebo mobilní aplikace typu Revolut a Wise. Každý z nich má své výhody, ale i rizika. Klíčem k finanční efektivitě je minimalizovat počet prostředníků, kteří se na každé transakci „přiživí“. Čím méně jich je, tím výhodnější kurz i nižší poplatky.
Bezhotovostní platby bývají v praxi nejefektivnější – za podmínky, že se používají správně. Nejčastější chyba nastává ve chvíli, kdy terminál nebo bankomat nabídne zúčtování v českých korunách. Jde o tzv. dynamickou měnovou konverzi (DCC). Při DCC nastavuje kurz provozovatel terminálu – nikoliv vaše banka nebo karetní asociace. Výsledný kurz bývá často o 5 až 10 procent horší. Ekonomicky vzato tak DCC není služba, ale draze zaplacený omyl. Nejlepší volba? Vždy platit v měně dané země.
Fintech služby jako Revolut nebo Wise nabízejí víceměnové účty, které umožňují držet peníze v různých měnách a směňovat je předem, často za mezibankovní kurz. Při platbách pak dochází k přímému čerpání dané měny – bez další konverze, bez poplatků a bez stresu z kolísavého kurzu. Výhodou je i možnost sledovat vývoj kurzu v reálném čase a směnit v momentě, kdy je to výhodné. Oproti tradičním bankám může rozdíl činit i několik procent. Z pohledu nákladovosti se tyto služby stále více přibližují ideálu efektivní transakce.
Navzdory digitalizaci má hotovost stále své místo – trhy, kavárny, MHD či drobní obchodníci často jinou možnost neumožňují. I zde ale platí: klíčem je připravenost. Směna by měla proběhnout ještě v Česku, s předstihem, ideálně u důvěryhodné směnárny. Sledování kurzu několik týdnů dopředu se zpravidla vyplácí. Naopak letištní směnárny, hotelové recepce či stánky v turistických oblastech často nabízejí vysoce nevýhodné podmínky.
Výběry z bankomatu mohou být rychlé, ale často ne zcela transparentní. Poplatek si může účtovat nejen domovská banka, ale i samotný provozovatel bankomatu – i v případě, že výběr je deklarován jako „zdarma“. Navíc se opět objevuje nabídka zúčtování v CZK, která je potřeba odmítnout bez zaváhání. Banky přistupují k výběrům v zahraničí různě: některé nabízejí solidní kurz, ale účtují si poplatek za každý výběr. Jiné výběry neúčtují, ale kompenzují si to horším kurzem.
A na závěr jedna drobná poznámka, možná spíše behaviorální než finanční. Lidé mají tendenci utrácet méně, když platí hotovostí. Pocit „reálných“ peněz v ruce vede k větší rozvaze. Pár bankovek v peněžence tak může kromě praktické funkce sehrát i roli finanční brzdy – a zabránit zbytečným impulzivním nákupům.
Historicky vůbec poprvé se na ně více vydávají letadlem než autem. Hned 2,3 milionu Čechů ale nemá dost peněz ani... více
Ve svém vánočním projevu se premiér Petr Fiala poměrně výrazně věnoval také ekonomickým tématům. Správně uvedl, že v roce 2024 po... více
Využívání letecké dopravy v posledních letech narostlo Obyvatelé České republiky loni ve svém volném čase podnikli 5,7 milionu zahraničních cest, jejichž... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
