#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Investice? Spíš schovávání kapitálu

3. dubna 2017

ČÍNSKÁ INVESTIČNÍ VLNA MÁ V ČESKU ZATÍM PODOBU NESPLNĚNÝCH PŘÍSLIBŮ ČI NÁKUPU ATRAKTIVNÍCH TROFEJÍ. PROTI VYVÁDĚNÍ KAPITÁLU ZE ZEMĚ PEKING JIŽ ZASAHUJE.

Po roce, který uplynul od státní návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga, můžeme bezpečně konstatovat, že čínská investiční show se nekoná. V dalším tuctu měsíců se to ale může změnit. Čínské přímé investice v Evropské unii dosáhly loni 35 miliard eur, o 77 procent více než v roce 2015. Na přelomu roku ale došlo ke zvratu. Budou letos klesat nejen v EU, ale celosvětově. Do března se objem zahraničních fúzí a akvizic v čínské režii snížil meziročně o 75 procent.
Česka se však zatím tyto obecné trendy netýkají. Objem čínských investic je zde tak malý, že statistiku může „rozhodit“ jedna nebo dvě velké transakce. A takové jsou, zdá se, na spadnutí. Co se nás však týká a týkat bude, jsou důvody zmíněného zvratu.
Klíčové jsou v zásadě dva. Prvním jsou zásahy samotného Pekingu. Citelné zpevnění dolaru, které nastalo v rámci prvotní euforie trhů po Trumpově vítězství v amerických prezidentských volbách, umocnilo tlak na oslabování čínské měny renminbi. Společně s obavou o další makroekonomický vývoj druhé nejsilnější světové ekonomiky, jejíž růst čím dál více záleží na nafukování již tak olbřímího podnikového zadlužení, podnítilo zmíněné oslabování další odliv kapitálu ze země. Peking tak ve výsledku musí sahat stále hlouběji do svých devizových rezerv a prodávat dolary, aby kurz renminbi udržel na žádoucí úrovni.
V porovnání s polovinou roku 2014 Čína přišla už o jeden bilion dolarů rezerv, o čtvrtinu tehdejší úrovně. I tak čínská měna loni vůči dolaru oslabila o šest procent.
Peking se proto v rostoucí míře snaží zamezit odlivu peněz ze země, a to důkladnější kapitálovou kontrolou. Té stále silněji podléhají i ty akvizice, které Peking ještě donedávna s přivřením očí toleroval. Jedná se také o nákupy „trofejních aktiv“, takových, která jsou svým rázem podezřele vzdálena vlastnímu byznysu té či oné přebírající čínské společnosti. Fotbal, pivo, historické budovy.
I Českou republikou se se tato vlna prohnala. Ač se v médiích hovořilo o „čínských investicích“, ve skutečnosti se v nemalé míře jednalo o vyvádění kapitálu ven z Číny, motivované obavou z dalšího znehodnocení renminbi. Žádný div, že s tenčícími se čínskými devizovými rezervami jsou úřady v říši středu stále méně ochotné přimhouřit oči nad dalším kapitálovým odlivem. Proto se například Číňanům nedaří dotáhnout loni oznámené převzetí fotbalového klubu AC Milán. A bude hůř. Americká centrální banka plánuje další zpřísňování své měnové politiky, což vyvolá opětovný tlak na oslabení renminbi. Lze očekávat, že povaha čínských investic se od letoška citelně změní. Půjde nyní přece jenom o „serióznější“ akviziční činnost.
Ovšem právě proto, že půjde o investice v průmyslu či v informačních technologiích, ocitnou se potenciální čínští kupci pod ještě kritičtějším drobnohledem zase jiných úřadů, tentokrát amerických a evropských. V USA už loni Obamova vláda přistoupila k blokování čínského nákupu, a to z bezpečnostních důvodů. Trump a jeho lidé budou podle všeho ještě přísnější. Z USA i EU se ozývá stále hlasitější volání po čínské investiční reciprocitě. Pokud totiž Čína v zahraničním obchodě opravdu jedná „nefér“, užijeme-li Trumpův slovník, pak nikoli oslabováním své měny, ale tím, že západní investoři mají v říši středu mnohem horší podmínky než čínští na Západě.
Organizace OECD, která sestavuje index regulatorní restrikce přímých zahraničních investic pro více než 60 zemí světa, připisuje Číně čtvrté místo. Pouze na Filipínách, v Saúdské Arábii a v Myanmaru (Barmě) je pro přímého zahraničního investora obtížnější realizovat svůj záměr než právě v Číně. Naopak země Evropské unie v čele s Českem, Lucemburskem, Nizozemskem, Portugalskem, Rumunskem a Slovinskem prakticky vesměs náleží k těm, ve kterých je to úplně nejjednodušší. A Číňané toho využívají naplno. Nic proti tomu. Lze se dokonce postavit i za apel čínského prezidenta Siho, který při letošním fóru v Davosu horoval za volný obchod. Jenže fundamentální podmínkou přínosného zahraničního obchodu je právě rovnost podmínek.
Pokud tady opravdu mají Číňané proinvestovat sumy, které před rokem létaly vzduchem, měli bychom se poučit z omylu jiných, třeba sousedních Poláků, a žádat hned teď jasné záruky čínské reciprocity. Je to v zájmu českého byznysu.

Vyšlo v Hospodářských novinách.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře