Vůně peněz, nebo vůně domova? Kdo by to byl řekl globálním investorům voní více to druhé. Že je rodná hrouda nad prachy, odhalili už v roce 1980 slavní ekonomové Martin Feldstein, jenž je zpovídán v tomto vydání (viz str. 68), a Charles Horioka. Přišli na to, že množství peněz, které se v dané zemi vydá na investice, je značně odvislé od toho, kolik se v téže zem i uspoří. Čím více úspor, tím více investic. Jenže: neměly by peníze proudit vždy tam, kde slibují nejvyšší výnos? Tam, kde se dají nejvíce „rozmnožit“? Ekonomická teorie praví, že ano: investoři by se měli rozhlížet po celém světě a hledat nejvýnosnější možné investice, jež by tak neměly být odvislé od úspor v dané zemi. Jenže tak nečiní, sázejí na rodnou hroudu a investují „doma“, i když se tak dočkají nižšího výnosu, jak ukázali před téměř třiceti lety v Economic Journal na statistických datech Feldstein s Horiokou. Jejich zjištění se dostalo do učebnic a je řazeno k šesti nejzapeklitějším hádankám mezinárodní makroekonomie – říká se mu Feldsteinův-Horiokův rébus a dosud nikdo nenalezl uspokojivé rozuzlení.
„Řekl bych, že pro velké země je to stále otazník. Pravda, pro menší země je ta teorie už slabší. Například do Irska přišlo hodně peněz díky nízkým daňovým sazbám,“ řekl TÝDNU Feldstein,jenž nedávno studii z roku 1980 revidoval.
„Řada věci se od té doby změnila. Finanční trhy jsou mnohem více globalizované, stejně tak toky kapitálu a ekonomiky jsou v mnohem větší míře liberalizovány. Navzdory tomu, že kapitál proudí volněji, studie za studií stále ukazuje, že lidé mají tendenci investovat ve své vlastní zemi,“ řekl na jaře autorovi tohoto sloupku Horioka, nyní profesor ekonomie na univerzitě v Ósace.
Jestliže investoři tíhnou k domovině, kterou dokonce upřednostňují před penězi, a vkládají své prostředky v prvé řadě tam, kde to znají, je otázkou, zda například taková eurozóna se vůbec někdy přerodí v takzvanou optimální měnovou oblast tedy soustátí, pro něž je nejefektivnější mít jednotnou měnu. Základním předpokladem vzniku optimální měnové oblasti je totiž právě vysoká úroveň kapitálové mobility, tedy také to, že investoři stavějí „peníze nad domov“.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
