#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Greta vs. Christine: boj o tištění miliard

1. listopadu 2019

Evropská centrální banka má ode dneška novou šéfku. Jednu z největších výzev, před níž Christine Lagardeová stojí, ztělesňuje Greta Thunbergová. Ultraexpanzivní měnová politika banky neboli „tištění miliard“ jde totiž hodně proti tomu, co environmentální hnutí žádá. ECB s „tištěním miliard“ opět začíná právě teď, od listopadu.

Expanzivní měnová politika možná umí přechodně „nakopnout“ spotřebu a investice, ale způsobuje současně přesun pracovní síly do méně produktivních odvětví, například do nemovitostního. Takže se více staví, ale méně vynalézá. Spotřebovává se více přírodních zdrojů typu cementu, aniž se intenzivněji vymýšlejí způsoby, jak s cementem nakládat hospodárněji.

Ekonomický růst je v zásadě dvojího typu. V praxi dochází ke kombinaci obou typů, mění se ovšem jejich vzájemný poměr. Prvním typem je růst extenzivní. Spočívá v tom, že se staví více domů, kvůli čemuž se vytěží více cementu – více se tedy zplundruje příroda. Druhým typem je růst intenzivní, spočívající v tom, že se z daného, fixního objemu cementu postaví více domů, či dokonce více energeticky úsporných domů. V tomto případě je ekonomický růst nejlepším, dlouhodobě udržitelným způsobem, jak chránit přírodu a klima. Díky tomuto růstu, spočívajícímu v inovacích a vzestupu produktivity, je zajištění dostatečné výživy, ošacení a střechy nad hlavou v přepočtu na každého jednoho obyvatele planety stále levnější – a stále méně náročné na přírodní zdroje.

„Tištění miliard“ činí úvěry dostupnější. Dostupnější jsou však hlavně jen investice a spotřeba podněcující extenzivní růst. Naopak, podněty k intenzivnímu růstu jsou tlumeny. Ultranízké úrokové sazby ruku v ruce s „tištěním miliard“ umocňují spekulativní poptávku po realitách, která nafukuje ceny domů i pozemků. Rychlý růst cen, který se může proměnit i v bublinu, přitahuje do segmentu realit zdroje z celé ekonomiky. Třeba před finanční krizí se ve Španělsku překotně stavěly dovolenkové apartmány, které prodávali i vystudovaní inženýři a technici v roli realiťáků. K realitám je přilákaly vyšší výdělky, které však byly vyšší jen uměle – kvůli nafukující se bublině.

Titíž inženýři a technici chyběli v průmyslu, kde mohli vynalézat nové technologické postupy včetně těch šetrnějších k životnímu prostředí. Po krizi Španělsku zbyla „města duchů“ a průmysl už se do země nikdy v původní míře nevrátil. Inženýři a technici proto odjeli radši učit španělštinu do východní Evropy. Na domy, které nikdo neobýval, se vyplýtval nejen cement, ale i potenciál jiného přírodního zdroje – mozku inženýrů a techniků, kteří dodnes jen učí španělštinu.

Ekonomové hovoří o špatném rozdělování kapitálu. V podobě cementu či technického vzdělání je využit plýtvavě nebo nevyužit vůbec, vždy k celospolečenské či environmentální škodě. Přechodně se sice dosáhne extenzivního růstu, když se stavějí „města duchů“, avšak celkově se hlavně plýtvá. K špatnému rozdělení kapitálu vede právě příliš uvolněná měnová politika centrální banky, „tištění miliard“. To se tedy Gretě líbit nebude. Christine může brzy narazit.

Vyšlo v Mladé frontě Dnes.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře