#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Génius, co zachránil svět

7. března 2018

Ten muž je génius. Z této jedné holé věty sestával doporučující dopis, jejž mladému matematikovi Johnu Nashovi napsal koncem čtyřicátých let jeho profesor. Nash se tak ocitl na univerzitě v Princetonu, kde zahájil doktorská studia. Bylo mu něco přes dvacet. Svoji genialitu potvrdil a hned v roce 1950 získal doktorát. O generaci starší matematici jen zírali, když překládal řešení do té doby neřešitelných matematických problémů. Nashovy objevné teorie her dodnes nalézají uplatnění v ekonomii, evoluční biologii, účetnictví, politologii, vojenství i při konstrukci umělé inteligence či výpočetní techniky. Z génia se stala hvězda – časopis Fortune jej v roce 1958 označil za hvězdu „nové matematiky“.
Genialita nemívá daleko k podivínství, ba dokonce šílenství – a Nash (nechtěně) potvrdil i toto. Právě koncem padesátých let se u něho naplno projevila ničivá paranoidní schizofrenie. Později, s odstupem, nabyl Nash přesvědčení, že náchylnost k psychickému onemocnění chodívá ruku v ruce s nadáním pro tvořivé myšlení, které je tak vlastní právě géniům.
„Je možné, že existuje určitý vztah mezi zavrhnutím formálních vzorců myšlení a jednáním v souladu s kreativním, tvořivým myšlením,“ řekl mi v tichu jedné z princetonských poslucháren, kde jsem se s ním v létě roku 2011 setkal. „Domnívám se také, že mé vědecké ideje by nebyly objevné, pokud bych smýšlel jaksi normálněji. Albert Einstein také nebyl bůhvíjak normální osobnost. Newton byl vyhrocený neurotik.“ Začátkem šedesátých let to vypadalo, že si jeho těžké onemocnění vybere daň mnohem vyšší a že ho až do konce života donutí pobývat v léčebně pro choromyslné, ne-li dokonce ve svěrací kazajce. Nash začal slýchávat podivné hlasy. Přišel o svůj univerzitní post. Nemoc rozvrátila i jeho manželství. Zbytek světa jej odepsal. Jen na Princetonu se o něm ještě vědělo.
Více než půlstoletí poté, co nemoc propukla, působil Nash, někdejší „fantom“, při naší rozmluvě zvláštně, ale ne šíleně.
Nemoc totiž začala v osmdesátých letech znatelněji ustupovat. V roce 1994 se vědec dokonce dočkal Nobelovy ceny za ekonomii, později se podruhé oženil (s tou samou ženou, Alicií, s níž se kdysi, po propuknutí onemocnění, rozvedl) a v Hollywoodu vznikl film Čistá duše o jeho pohnutém životě (získal čtyři Oscary). Prožil klidný podzim nakonec celkem nečekaně dlouhého života. Zemřel v roce 2015 po cestě taxíkem z letiště.
Vraťme se ale k úsvitu Nashovy kariéry, do období studené války. Teorie her se právě tehdy vyloupla z kukly. Svět totiž čekal střet, který jej měl dostat tak blizoučko jaderné zkáze jako nikdy. Jaderná zkáza pochopitelně hrozila po celou dobu studené války, nikdy ovšem ne tak akutně jako během třinácti dní na podzim roku 1962. Vrcholila právě karibská krize.
Zásadním Nashovým příspěvkem k teorii her je koncept, jenž nese jeho jméno – Nashův rovnovážný stav. Lze jej uplatnit v celé řadě oblastí lidského působení. Během studené války bylo Nashova rovnovážného stavu dosaženo prostřednictvím závodů ve zbrojení. Vskutku, právě zbrojení Spojených států a zbrojení Sovětského svazu odvrátilo třetí světovou válku. Jak ale mohou závody ve zbrojení vést k míru?!
„Pokud nechcete bojovat, pak budete muset bojovat. A když jste ochotni bojovat, pak nakonec bojovat nemusíte. To je teorie her,“ říká Aumann. „To se vztahuje k Nashovi. Jedna strana konfliktu nerozhodne sama o tom, zda bude mír. Je tu totiž také druhá strana. A zásadní je, jaké podněty této druhé straně dáte.“ S Aumannem jsem se sešel v roce 2011 na Long Islandu, do notesu mi tehdy napsal římské moudro: „Si vis pacem, para bellum.“ – „Když chceš mír, připravuj se na válku.“ Jinými slovy, kdyby – čistě hypoteticky – stanul během studené války v čele Bílého domu takový John Lennon a naplnil své květinkové ideje, do pár let je se světem amen.
„Mnozí lidé si myslí, že ustoupením vytvoří přátelštější, uvolněnější atmosféru,“ pokračuje Aumann. „Tak tomu ale není.
Ústupek činí atmosféru méně přátelskou.“ Potvrzují to podle něj ostatně i dějiny českých zemí. „Poté co britský premiér Neville Chamberlain v září 1938 souhlasil s tím, že obětuje Československo Hitlerovi, vrátil se na půdu britského parlamentu s prohlášením, že s sebou přináší mír. Ve skutečnosti nejenže nepřinesl mír, ale válku, jak víme. Pokud tak někdo osobně a bezprostředně vyvolal druhou světovou válku, byl to Chamberlain, ne Hitler.“ Možná že kdyby se Nash narodil o dvě desetiletí dříve, ke druhé světové válce by nikdy nedošlo.

Vyšlo v Psychologii dnes.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře