#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Evropě chybějí lídři

18. listopadu 2018

Nejedeme v tom sami. V Británii mají také vládní krizi. Dokonce s rezignacemi. Včera oznámilo odchod hned několik klíčových postav kabinetu premiérky Theresy Mayové. Včetně Dominika Raaba, ministra pro brexit. Zvyšuje se tedy riziko, že vystoupení Británie z Evropské unie nakonec proběhne na divoko, bez dohody. Zmíněné rezignace členů britské vlády mohou být v důsledku větším ohrožením pro pracovní místa v České republice než případné rezignace členů vlády české.

Theresa May

Divoký brexit by totiž jen v tuzemském automobilovém průmyslu znamenal ztrátu až 15 600 pracovních míst, jak nedávno spočítala společnost Coface. A zatímco letos od ledna do září objem českého vývozu na trhy Evropské unie (včetně Británie) stoupl meziročně o dvě procenta, export do Británie samotné ve stejném období klesl o 4,6 procenta. Spojené království je jediným z našich klíčových exportních odbytišť, kam letos vyvážíme menší objem zboží než loni. I za to může nejistota spjatá s brexitem.

Brexit je nejvíce ze všeho výpovědí o dnešní době, která na jedné straně vzývá a opěvuje „leadership“ a na straně druhé opravdové lídry postrádá. Prvotní selhání přitom pochopitelně není v britském lidu nebo v referendu jako takovém. Vždyť referendum o brexitu je nápad „lídra“ Davida Camerona, někdejšího premiéra. Kdo kritizuje rozhodnutí lidu v referendu, musí přece nejprve kritizovat právě Camerona, exponenta elit. Selhal i další „lídr“ Nigel Farage. A s ním Boris Johnson. Nikdy po referendu už se za Británii nebili tolik jako před ním. Zejména první z nich prakticky zcela odmítl převzít odpovědnost za to, k čemu tak výrazně přispěl.

Nepříliš přesvědčivou vůdkyní je i premiérka Mayová. Je ovšem alespoň celkem konzistentní. Jako byla umírněná a kompromisní před referendem, zůstává i nyní. Bez ohledu na to, v jaké kaši se působením zmíněných pánů, a do značné míry tedy nikoli vlastní vinou ocitla.

Zdravý nadhled ale neprokazují ani „lídři“ bruselští. Jindy se pravidla EU za jejich přihlížení porušují jako na běžícím pásu. Třeba pravidlo nejvýše tříprocentního rozpočtového schodku bylo od vzniku eura do loňského roku porušeno některou z členských zemí celkem 121krát. Přešláplo i Německo, Francie opakovaně. Ani jedna pokuta. V rámci brexitového vyjednávání se však najednou na pravidlech striktně lpí.

Z ryze ekonomického hlediska by byla nejrozumnějším řešením dohoda mezi Londýnem a Bruselem o přechodném období delším, než je to současné. To je podmíněně dohodnuté od března 2019 do konce roku 2020. Lepší by bylo prostě tak dlouhé, aby se stihla dojednat zóna volného obchodu mezi oběma celky. Ano, někdo by se musel projevit jako státník. Jako lídr. Někdo by v Bruselu musel říci alespoň to, že Británie je nám natolik drahá – a drahá zůstane –, že nám stojí za stodvaadvacáté porušení našich pravidel.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře