#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Den zúčtování se blíží

11. března 2020

Koronavirus je jen posledním článkem v řetězu. Od finanční krize totiž centrální banky umetají trhům cestičku a iluze bohatství pak vede vlády k přesvědčení, že mohou ekonomiky dále a více svazovat regulacemi.

Sešup koruny v posledním necelém měsíci je nevídaný. Kdo nakoupil eura na dovolenou v polovině února, dobře udělal. Na Valentýna vyšlo euro i jen na 24,77 koruny, včera už stálo i 25,74. Samozřejmě, je otázka, zda letos vůbec nějaká dovolená bude. Koronavirová nákaza postupuje, omezuje stále více běžný život, nejen cestování. Omezení běžného života značí omezení – a tedy ztrátu – ekonomiky. Protože každá ekonomika, to jsme konec konců my všichni. Naše každodenní rozhodnutí. Třeba zda jít do divadla nebo do kina.
Ano, i to je ekonomika. Ano, i zde začínáme počítat ztráty.

Včerejší rozhodnutí vlády zakázat akce pro sto a více lidí vede k zavírání či omezování provozu kulturních zařízení, úplnému či částečnému. Divadla v Česku navštíví ročně zhruba 6,5 milionu lidí, přičemž za lístek v průměru zaplatí 290 korun. To znamená, že úplný výpadek provozu divadel je v souhrnu připraví na tržbách za vstupenky zhruba o 160 milionů korun měsíčně. Do tuzemských kin zavítá ročně 16,3 milionu lidí a platí v průměru zhruba 140 korun. Úplný výpadek kin by je tedy připravil na tržbách za vstupenky přibližně o 194 milionů korun měsíčně. Jde o stamiliony, z hlediska celkových ztrát tuzemské ekonomiky z důvodu koronaviru jsou to však stále jen „drobné“. Ruší se toho pochopitelně mnohem víc. Ohrožený je třeba i březnový koncert Avril Lavigne. Jeho pořadatel, americká společnost LiveNation, kvůli celosvětovému rušení hromadných akcí na burze úpí. Její akcie se v posledních týdnech propadají ještě dvakrát rychleji než americké akcie jako celek.

Od 19. února, kdy nynější burzovní propad začal (kvůli výraznějšímu šíření koronaviru mimo Čínu), spadly akcie LiveNation o zhruba čtyřicet procent, zatímco americký trh jako celek ztratil necelých dvacet procent.
Jenom v Česku má LiveNation na letošek v rozvrhu 28 koncertů, a to včetně vystoupení kapel jako Aerosmith či Lucie, mezinárodně pak pochopitelně mnohonásobně více. Zákaz shromažďování tedy ohrožuje tržby a zisk společnosti, což děsí akcionáře, kteří se svých akcií zbavují. Ti, co si je nechávají, chudnou. Zhruba pětiprocentní podíl drží v LiveNation kanadský státní penzijní fond, který má na starosti zajištění na stáří dvaceti milionů Kanaďanů.

Takže případné zrušení pražského koncertu Avril Lavigne – nebo dokonce celé její „šňůry“ – nepotěší nejen její fanoušky, ale také, byť zprostředkovaně, její krajany, kterým se kvůli tomu potenciálně snižuje penze. Když jsou tedy akcie LiveNation o čtyřicet procent levnější než před necelým měsícem, jeho akcionáři – a nejen kanadští penzisté – jsou chudší. To jim kazí náladu. Takže klesá jejich ochota utrácet. Třeba si kvůli tomu nepořídí nové auto, to s pneumatikami z Česka, čímž se zase zhoršuje naše exportní výkonnost ve vztahu ke Kanadě. Jde o jednu z nepřeberného množství ilustrací, že vše souvisí se vším, a koronavirus páchá škody celoplanetárně.

Konec velké iluze

Není divu, že v tak propojeném světě trhy rychle panikaří. Vše souvisí se vším, pročež se vše zdá být jaksi zranitelnější. Globalizační produkční řetězec je stále delší. A jak víme, řetěz je jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.

Mladí chtějí nový socialismus, jenže za jejich zmar může „de facto socialismus“ nynější.

Paniku ovšem umocňuje i jednání centrálních bank z posledních deseti let. Od finanční krize stále umetají trhům cestičku. Tištěním miliard i bilionů dolarů, eur či korun odfukují z růstové cesty každý kamínek a oblázek. Takto opojené trhy ztrácejí svoji určitou odolnost. Ztrácejí zejména nadhled a zkušenost popasovat se s nečekanou překážkou.

Nová generace burzovních obchodníků už vlastně nepoznala postup po cestě, kterou by ještě tak intenzivně centrální banky neumetaly. Umetání cesty vedlo v posledním desetiletí k navození dojmu, že zejména na trzích v USA vzniká obrovské nové a reálné bohatství, vždyť přece tamní býčí trh trvá nerušeně od roku 2009.

Šlo o iluzi. Bohatství není reálné, ale z podstatné části umělé. Umělé, neboť vzniklé dofukováním akcií nově tištěnými miliardami. Ano, dofouknuté patrně jsou i akcie společnosti LiveNation. Iluze bohatství přitom současně vlády vede k přesvědčení, že mohou ekonomiky dále a více svazovat regulacemi. Ekonomika – v prvé řadě ta v EU – je tak regulatorně rdoušena, a aby ještě rostla alespoň dýchavičně, je bohatství vytvářeno tištěním dalších nových miliard. Dluh kyne. Mizí spontánní podnikatelský drajv, takže právě Evropa prakticky nemá žádné globální technologické hráče typu Googlu, Facebooku, Tencentu či Alibaby.
Dynamika růstu produktivity povážlivě zpomaluje celosvětově, tedy zpomaluje i tempo, kterým vzniká reálné bohatství.

Společnost Západu se ve frustraci a zmaru z pomalého růstu reálného bohatství polarizuje. Mladí chtějí nový socialismus, ale neuvědomují si, že za jejich zmar může „de facto socialismus“ nynější, o němž mylně míní, že jde o selhávající kapitalismus.

No a do toho všeho se nyní v cestě objevuje nikoli oblázek nebo kamínek, ale balvan – koronavirus. Trhy mají pocit, že balvan centrální banka už z cesty nebude s to odfouknout, a panikaří. Volají po ještě větších miliardách a bilionech tištěných peněz, takže úroky míří k nule i v USA. Účinek dluhového opojení vyprchává. Den zúčtování se blíží. Nebude to den radostný.

Vyšlo v Mladé frontě Dnes.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře