Ach ty časy, když „péčkovému“ byznysu kralovala dvě velká „P“, Playboy a Penthouse! Šéfové fabrik na pohádky pro odrostlé si tehdy, v šedesátých či sedmdesátých letech, dělili tučné zisky.
Bariéry vstupu do odvětví byly poměrně neprostupné: nešlo prostě jen tak – z hlediska společenské recepce takového konání, technologicky či třeba finančně – množit erotiku. Ekonomicky vyřčeno, poptávka byla utlumena (zcela anonymní konzumace ještě nebyla možná) a nabídka významně omezena. A to právě umožnilo těm pár dostatečně otrlým, finančně silným pořádně kasírovat; pornobranže svoji strukturou odpovídala oligopolu.
Zatímco oligopolisté mají trh poměrně pohodlně rozdělen a navzájem značně nezávisle opanovávají jeho nemalé úseky, dokonalí konkurenti jsou rádi, když tak tak přežívají pod tlakem neúprosného kompetitivního boje. Struktura pornobranže má dnes mnohem blíže právě k dokonalé konkurenci. Může za to předně nástup moderních médií, zejména pak internetu, který vyústil v rozdrobení na nabídkové straně: „péčko“ dnes může natočit a vyvěsit na web kdejaký trouba. Nepřekvapilo by, zjevil-li by třeba takový Hugh Hefner, že internetové porno je jeho nejtemnější z černých můr. Playboy Enterprises, kterou kdysi zakládal, vykázala loni ztrátu 156 milionů dolarů – finančně se přitom potácí již několik let. Někdejší úhlavní oligopolní konkurent, Penthouse, byl v roce 2003 nucen vyhlásit bankrot.
Konkurence však v pornografii rozkvetla téměř do dokonalosti nejen díky technologickým výdobytkům. „Nejasný právní status celého odvětví znesnadnil užívání copyrightu, jenž by normálně konkurenci přiškrtil,“ konstatují Michele Boldrinová a David Levine v knize Against Intellectual Monopoly. Oba ekonomové dokonce věří, že za raný vzestup internetu je zodpovědná primárně snaha uživatelů reprodukovat a distribuovat pornomateriál. „Tvůrci on-line porna jsou obvykle mezi prvními, kteří využívají nové technologie – ať už jde o streamování videa, placené přístupy, pop-up inzerci či elektronické platby.“ K odvážným experimentům je nutí enormní tlak konkurence.
Zajímavé, žádný copyright, a přitom vysoce inovativní, dynamické odvětví, rychle využívající nové technologie. Jsou skutečně ochranné známky či patenty nepostradatelným podnětem k inovacím, k objevování nových postupů?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
