#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Československá měnová reforma v roce 1953. Obchody se musely kvůli návalu lidí zavírat

26. června 2018

Měnová reforma v roce 1953 zasáhla do života všech občanů Československa. Někteří, a nebylo jich málo, byli připraveni o své peníze. Častokrát o ty poslední, které měli.

Poslechněte si příspěvek od Ivany Chmel Denčevové z Českého rozhlasu Plus.

Jaký byl skutečný důvod této tzv. reformy? V jaké situaci bylo tehdejší komunistické Československo? A komu tato reforma prospěla?

Rok 1953 byl rokem plným dramatických změn, na jaře SSSR zemřel Josif Vissarionovič Stalin. O pár týdnů později umírá nejvyšší představitel KSČ a klíčový muž v Československu Klement Gottwald.

„Do roku 1953 vstupovalo vedení KSČ ve stínu velkého procesu se čtrnácti vysoce postavenými stranickými funkcionáři, v jejichž čele stanul bývalý generální tajemník Rudolf Slánský. Soudní líčení sice umožnilo svést odpovědnost za hospodářské neúspěchy posledních let na konkrétní osoby, současně však mezi řadovými členy vyvolalo nespokojenost s vedením strany,“ uvádí historik Jiří Pernes, autor studie Rok 1953 v Československu.

Hospodářská situace byla mimořádně obtížná, nadále přetrvával lístkový systém, zboží na „volném trhu“ bylo za přemrštěné ceny, řízení ekonomiky podléhalo komunistickým představám o plánování.

Podle ekonoma Lukáše Kovandy „bylo Československo především enormně zadlužené, částečně v souvislosti s obdobím nacismu a částečně s nárůstem výdajů v poválečných letech. A konečně i v důsledku neefektivního plánování hospodářství v období 1. pětiletky. Problémem byla i orientace na těžký průmysl, centrální plánování, existovaly výpadky dodávek zboží a hrozilo, že pokud bude přídělový systém ukončen, tak dojde k velkému zdražení. Dokonce ‚experti ze SSSR‘ se podíleli na přípravě této tzv. reformy.“

Občanům reforma neprospěla

Sami komunisté si uvědomovali, že lze očekávat nesouhlas obyvatel státu. Přispěly k tomu i spekulace, které se šířily – a pozdější události je potvrdily – že se „něco bude dít“. Prodejny se musely pro nával zájemců o nákup postupně uzavírat. Ve Zprávě o situaci na trhu, kterou obdržel Antonín Novotný, bylo uvedeno: „Rozrušená spotřebitelská veřejnost si z nápisů ‚Probíhá inventura, probíhá adaptace‘ tropí posměšky a v rozhovorech zesměšňují naše národní podniky, ministerstvo vnitřního obchodu a lidovou správu.“

Na otázku, co po takzvané reformě lidem vůbec zbylo, konstatuje Lukáš Kovanda: „Zbyly jim jen bezcenné peníze. Anebo měli nové, ale s výrazně nižší kupní cenou. To ale nebylo všechno, stát nejen anuloval starou měnu, ale také anuloval veškeré cenné peníze. Tím se zbavil svého dluhu a byl to vlastně bankrot. Také různé pojistky lidí propadly státu.“

Ale jak uvádí historik Jiří Pernes, „nelze ovšem nevidět, že vedle dělníků nespokojených s politikou KSČ a protestujících proti ní tu byla masa pracujících, kteří komunistický režim bezvýhradně podporovali. Peněžní reforma nepochybně vyvolala deziluzi i u nich, ale z toho více než jednoho a půl milionů členů, které KSČ tehdy měla, jich stranickou legitimaci na protest proti politice vrátilo jen pár stovek.“

Příběhy, jak o své peníze na pohřeb byli připraveni – či okradeni – také senioři v penzi, se vyprávějí v řadě rodin. Stejně jako to, že lidé přišli o všechny své úspory, pojistky a nezbylo jim vůbec nic. Ale byli i ti, kteří ve státě, kde si byli všichni rovni, na měnové reformě neprodělali. „Mezi ně patřili dobře informovaní soudruzi z nejvyšších pater, prominentní umělci. Když reforma proběhla, měli možnost směňovat peníze ve výhodnějším kurzu než nejširší veřejnost. Nejhůře na tom byli ti, kdo splňovali definici ‚kapitalisty‘, ti byli odkázáni na ještě horší kurz,“ konstatuje ekonom Lukáš Kovanda.

Komu tedy prospěla měnová reforma v roce 1953? „Občanům měnová reforma neprospěla, prospěla státu, zbavil se inflace a svého poměrně velkého dluhu. Ale ani stát z toho nevyšel bez šrámu, protože porušil klíčový závazek vůči Měnovému fondu a byl z něho roku 1954 vyloučen,“ zhodnotil Lukáš Kovanda. Další ekonomické problémy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Odvysíláno na Českém rozhlase Plus.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře