#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Česká ekonomická dvojchyba

29. března 2018

Západní státy nám nahrávají. Proč jsme je tedy už nedohnali? 

Už je tomu skoro třicet let, co jsme slýchali smělá slova, že během jedné generace ekonomicky doženeme Rakousko.
A během půldruhé generace, dá-li bůh, třeba i to Německo! Kdyby tehdy naši první porevoluční politici jen trochu tušili, jakých chyb se státy západní Evropy nakonec dopustí, byli by ve svém proroctví ještě smělejší.

Klíčovou chybu Západu představuje zavedení eura v zemích, které na ně nemají, jako je Španělsko, Itálie nebo Řecko. Tyto země kvůli vstupu do eurozóny ztratily konkurenceschopnost. Třeba výkonnost španělského průmyslu je dnes stále o více než čtvrtinu níž než před deseti lety. V žádné jiné zemi EU se v letech 2007 až 2017 průmyslová výroba nepropadla tolik jako právě pod Pyrenejemi. V závěsu se v neslavném žebříčku umisťuje Řecko, Itálie a Kypr. Výpadek průmyslové výroby předražených zemí jižní eurozóny v celoevropském pohledu nahrazují v nemalé míře často neeurové země střední a východní Evropy v čele s Rumunskem a Polskem, ale také Slovenskem či Českou republikou. I proto se našemu průmyslu teď tolik daří. Slovensko mělo štěstí, že euro přijalo „až“ v roce 2009, v době probíhající světové finanční krize, takže tam ke zkázonosnému předražení jako na jihu eurozóny nestihlo dojít.

Zmizel rival

Proč, když nám západní státy svými chybami nahrávají, jsme je tedy už dávno nedohnali? Protože jsme začali hrát až příliš jejich hru. Euro, o jehož zavedení se rozhodlo v roce 1995, tuhle hru dobře vystihuje: ideologie jednotné Evropy dostává přednost před ekonomickými zákonitostmi. Do příchodu 90. let si západní Evropa nedovolovala postavit ideologii nad ekonomiku. Za železnou oponou číhal Sovětský svaz, který by nemusel váhat případné ekonomické zaostávání její západní strany vojensky trestat. Samotný osud SSSR je nakonec výmluvným příkladem, že nešlo o plané úvahy – dějiny s ním zúčtovaly právě proto, že postavil ideologii nad ekonomiku.
S pádem SSSR zmizel Západu rival bipolárního světa. Zmizel pocit ohrožení a z něj plynoucí jasný důraz na ekonomickou efektivitu. Nastoupilo utužování eurointegrace, ať to stojí co to stojí, masívní přerozdělování, nadměrné dotace. Západ má kde brát. Má své skutečné kapitalisty z poválečné éry bipolárního světa a dob ještě dřívějších.
Nezapomeňme, bohatství vzniká akumulací kapitálu, ne dotacemi. My skutečných kapitalistů moc nemáme. Zato dotačních baronů a podvodníků habaděj.

Přerozdělováním nezbohatneme

Chyby Západu nám nahrávají, jenže sami také chybujeme. Jako Západ a pod jeho vlivem jsme znova podlehli ideji, že přerozdělováním zbohatneme. Přitom nemáme zdaleka tolik kapitalistů. Na Západě tudíž mizí dividendy našeho průmyslu. A tím tam pomáhají udržet zdání ekonomické efektivity, a tedy i smysluplnosti celé té ideologie evropské jednoty.

Skutečných kapitalistů moc nemáme. Zato dotačních baronů a podvodníků habaděj.

Vyšlo v Reflexu. 

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře