#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Celosvětový boom čínských investic zmírňuje

16. listopadu 2019
Čínské zahraniční investice v uplynulých letech vykázaly impresivní vzmach, korunovaný vznikem Iniciativy jednoho pásma a jedné cesty. V nadcházejících letech však nelze očekávat podobně dravý růst. Zejména kvůli nárůstu ochranářství a stárnutí čínské populace.

Přímé zahraniční investice čínských firem a podniků loni poklesly o bezmála desetinu na zhruba 143 miliard dolarů, vyplývá z dat čínského ministerstva obchodu. Sestupná dynamika tedy v roce 2018 zmírnila, jelikož předloni se přímé zahraniční investice Číny propadly –historicky vůbec poprvé – dokonce o více než devatenáct procent. Rekordním tak zůstává rok 2016, kdy objem čínských zahraničních investic přesáhl 196 miliard dolarů. Za klesající tendencí uplynulého páru let stojí dva klíčové důvody.

Zaprvé, Peking sám usiluje o to, aby čínské firmy investovaly v zahraničí strategičtěji, tedy aby méně vyhledávaly investice například do nemovitostí, hotelů, kin či sportovních klubů. Zadruhé, ekonomický vztah Číny a Západu je zejména od loňska poměrně napjatý. Hlavně s ohledem na celní válku Washingtonu s Pekingem, ale nověji také kvůli hongkongským protestním bouřím, které mají být podle některých čínských hlasů minimálně přiživovány Západem, zejména Spojenými státy.

V první polovině letošního roku čínské zahraniční investice dále klesaly, stejně jako stavební přeshraniční aktivita čínských firem. Pokles je tažen ochabováním velkoobjemové zahraniční akviziční aktivity čínských státních podniků, jimž pekingské ústředí v souladu se snahou o upřednostnění strategických investic poskytuje celkově méně devizových prostředků. Peking se také obává odlivu kapitálu ze země a prudkého oslabení vlastní měny, renminbi, která se pod tlakem ocitá už z důvodu probíhající celní války. Souvisejícím pozitivem je nárůst podílu soukromých firem na celkovém objemu čínských zahraničních investic a také citelný nárůst podílu čínských zahraničních investic „na zelené louce“.

Objem čínských investic v zemích Iniciativy Jednoho pásma a jedné cesty stále znatelně zaostává za objemem investic v nejvyspělejších západních ekonomikách, avšak propast se zmenšuje. Období historické dominance bohatých západních zemí jakožto hlavních destinací čínského kapitálu pomalu, ale jistě vrcholí. V prvním letošním pololetí směřovaly do zemí Iniciativy hned tři pětiny celkového objemu čínských investic, zatímco loni to byly jen dvě pětiny. V období od roku 2005 až do poloviny letoška mířil největší objem čínských investic dle údajů American Enterprise Institute a Heritage Foundation do USA (182,1 miliardy dolarů), následuje Austrálie (95,9), Spojené království (82,8), Švýcarsko (61,6), Brazílie (57,3), Kanada (54,5), Německo (41,7) a Singapur (34,2). Právě Singapur je největším příjemcem čínských investic ze zemí Iniciativy Jednoho pásma a jedné cesty, další pak je Rusko (33,4).

V řadě zemí je však čínský kapitál přítomen spíše v podobě investic do výstavby, přičemž vzniklé projekty – železniční tratě, přehrady, letiště, přístavy nebo dálnice – pak zůstávají ve vlastnictví příslušného státu. Například pro Pákistán Peking vyčleňuje daleko větší objem prostředků zajišťujících financování výstavby než objem prostředků v podobě přímých investic. Právě Pákistán celosvětově dominuje jakožto příjemce čínských peněz určených na výstavbu. Od roku 2005 do poloviny letošního roku takto získal 43,1 miliardy dolarů. Následují Nigérie (31,7), Saúdská Arábie (30,9) a Indonésie (30,5). Všech deset největších příjemců čínských peněz na výstavbu se řadí k zemím Iniciativy Jednoho pásma a jedné cesty. Od vzniku Iniciativy v roce 2013 přijaly její země více než čtyři pětiny všech čínských prostředků určených pro financování stavebních projektů v zahraničí.

Zahraniční stavební projekty typu přehrad či železničních tratí uskutečňují z drtivé většiny čínské státní podniky, které jsou schopny mobilizovat dostatečné finanční prostředky díky provázanosti s čínskými státními bankami. Spojené státy, evropské země, ani třeba Japonsko nejsou zpravidla s to mobilizovat svůj soukromý sektor do té míry, aby byl tandemu čínských státních podniků a čínských státních bank rovnocenným konkurentem. Peking navíc své zahraniční investice a investice do zahraničních stavebních projektů promyšleně geograficky diverzifikuje doslova napříč celým světem.

Nicméně doba největšího rozmachu čínských investic dokonce i v zemích Iniciativy je zřejmě pryč. Důvodem je stárnutí čínské populace a citelný úbytek práceschopného čínského obyvatelstva, ke kterému dochází zhruba od roku 2014. Peking už proto tolik nedychtí po projektech v zahraničí, díky nimž kromě jiného dává uplatnění vlastní pracovní síle.

Čínské zahraniční investice v uplynulých letech vykázaly bezesporu impresivní vzmach, korunovaný vznikem Iniciativy jednoho pásma a jedné cesty. V nadcházejících letech však nelze očekávat podobně dravý růst, a to ani v rozvíjejících se zemích. Důvodem určité ztráty dynamiky čínských zahraničních investic, k níž již dochází, bude i v příštích letech ve své podstatě zhoršování mezinárodních ekonomických vztahů a růst protekcionismu na jedné straně a na straně druhé důsledek pokračujícího stárnutí čínské populace.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře