#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Bojme se inflace (už zase)

2. února 2009

Bojme se globální inflace, říkalo se ještě loni v létě. Bojme se celosvětové deflace, bubnuje se na poplach nyní. Bojme se enormní inflace, bude se hlásat zanedlouho. Tentokrát to ale může být vážně vážné.

Nemovitostní bubliny v USA a jiných státech bolestivě splaskávají. Finanční krize má reálné dopady a otázkou do blízké budoucnosti je, jak „vysoký práh bolesti“ například jak jisté zaměstnání musí každý mít, aby je nepocítil. Investoři jsou nedůvěřiví téměř ke všemu s výjimkou hotovosti a vládních dluhopisů. Právě v segmentu státních obligací vydávaných vládami vyspělých zemí to už několik měsíců bublá. Bublina nemovitostní se přefukuje do bubliny dluhopisové. Bude její splasknutí rovněž bolet?

Obamova injekce

Za nejbezpečnější z dluhopisů jsou obecně považovány ty vydávané americkou vládou: USA jsou nahlíženy jako země s relativně velmi nízkou pravděpodobností nutnosti vyhlásit platební neschopnost. Neboli americké vládě lze půjčovat téměř bez rizika. Nový vládce Bílého domu, Barack Obama, hodlá léčit hospodářství stižené finanční krizí a recesí prostřednictvím multibilionového deficitu. Už když americká centrální banka (Fed) oznámila, že kvůli snížení dlouhodobých úrokových sazeb a úroků na hypotékách začne nakupovat americké dluhopisy ve velkém, poptávka po vládním dluhu raketově vzrostla.
„Je známo, že Fed bude velkým kupcem vládních obligací. Ti, co nakupují, jen vyčkávají, až Fed s nákupy začne a zaplatí vyšší cenu, než za jakou pořizovali,“ vysvětluje Peter Schiff, prezident makléřské společnosti Euro Pacific Capital.
Tato horká spekulativní poptávka žene ceny amerických dluhopisů do nebeských výšin. A protože dluhopisové výnosy jsou k ceně nepřímo vztaženy, klesají naopak až k nule. Tyto trendy jsou podpořeny dalšími skutečnostmi: růst cenové hladiny celosvětově zpomalil, což zvýšilo reálný výnos z držby dluhopisů, a, v neposlední řadě, obligace vyspělých zemí jež zpravidla mají dobrý rating a příznivou úroveň cen u takzvaných swapů úvěrového selhání (CDS; pojištěnky proti neschopnosti státu splácet dluh; čím nižší je cena, udávaná v bazických bodech, tím nižší je riziko této neschopnosti) jsou obecně považovány za „bezpečný přístav“ v čase krize.

Nulové výnosy

Pověst ratingových agentur je však kvůli finanční krizi značně pošramocena. Kritizují je také mnozí prominentní ekonomové. Paul De Grauwe, profesor Katolické univerzity v Lovani, se v článku pro Financial Times pozastavuje nad skutečností, že hodnocení agentur, jako je například Standard & Poor´s, jsou stále považována za bernou minci. „Neměly tyto agentury už dávno odejít z byznysu poté, co po léta prohlašovaly, že riziko spojené se zadlužením bank a velkých společností není nic, z čeho bychom si měli dělat hlavu?“
Podle De Grauweho je podivné i nynější jednání agentur. Míní, že dluh jednotlivých zemí hodnotí selektivně: Standard & Poor´s snížila rating Řecku, Španělsku a Portugalsku, ale v případě USA či Velké Británie je ticho po pěšině. „Přitom dluh americké či britské vlády vzrůstá obdobným tempem,“ upozorňuje a dodává, že zatímco dříve byly agentury přehnaně optimistické, nyní jsou zase nepatřičně pesimistické. „Hospodářské cykly mohou mít základ převážně jen v psychologii davu. Jde o kolektivní pohyby,“ řekl De Grauwe nedávno TÝDNU. Totéž lze říci i o ratingových agenturách – nyní se všechny kolektivně naladily na pesimistickou strunu.
Zda si ratingové agentury napraví reputaci, či zda budou trhy nuceny ostražitěji než dříve sledovat ceny swapů úvěrového selhání, je otázka; zjevnější je, že příznaky dluhopisové bubliny jsou nepopiratelné. Jak tomu však bývá, lidé je mnohdy přehlížejí. „Je těžké tomu věřit, ale lidé nevidí, že dluhopisy vynášející nula procent jsou obchodovány na pořádně přifouklých úrovních,“ diví se Tony D´Altorio, analytik magazínu Bourbon & Bayonets.
Vysvětlení hledá v tom, že každá bublina, jak učí historie, je „prodávána“ s určitým příběhem. Tím nynějším je hrozba deflace. „Vláda a mainstreamová finanční média učinily z deflace strašlivé monstrum mytických rozměrů,“ míní D´Altorio. Lidé jsou lekáni deflační spirálou, velkou hospodářskou krizí nebo Japonskem devadesátých let „bezpečné přístavy“ pak hledají ještě naléhavěji.
Ale právě japonská ekonomika devadesátých let bývá mainstreamovými analytiky
uváděna jako příklad, že bublina či alespoň „přestřelování“ na trzích s dluhopisy nevyústí v bolestivé splasknutí: i v Japonsku se tehdy hovořilo o dluhopisové bublině, výnosy z desetiletých obligací spadly pod jedno procento, ale následný pokles cen – a vzestup výnosů – neměl žádný významný dopad na finanční systém ostrovní ekonomiky.
Na druhou stranu je „deflační strašidlo“ zatím opravdu lichý argument. Deflace v čisté podobě znamená pokles peněžní nabídky (pokles množství peněz v ekonomice zapříčiněný politikou centrální banky), s ním související pokles obecné poptávky, který teprve ústí v obecný pokles cen. Jenže ceny mohou klesat z mnoha jiných důvodů nyní se tak děje ne z důvodu poklesu peněžní nabídky (ta naopak strmě stoupá), ale
kvůli panice na mezibankovním trhu a na trzích obecně. Nabídka prostě převyšuje poptávku, jelikož všichni takříkajíc sedí na hotovosti (nebo nakupují spolehlivé vládní dluhopisy či třeba švýcarské franky), což ceny tlačí dolů.

Přijde enormní inflace

Až panické stavy odezní, projeví se postupně efekt zvýšeného množství peněz v ekonomice. Nastane výrazný růst cen. Například Fed během prosince navýšil takzvanou peněžní bázi meziročně téměř o sto procent. Peněžníbáze zahrnuje mince a bankovky v oběhu a rezervy komerčních bank držené u banky centrální. Z této nej-likvidněj ší složky p eněžní nabídky j sou vytvářeny jiné formy peněz (například depozita, termínové vklady).
„Inflace je specifický případ růstu cenové hladiny, který je způsoben zvýšenou peněžní nabídkou. Pouze peníze vytvářejí inflaci,“ podotýká Adam Hamilton z investiční společnosti Zeal. Hamilton míní, že inflace, která přijde, bude skutečně enormní proto, že množství nově vytvářených peněz je a bude enormní.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře